Kam směřuje naše společnost...

Naše společnost… Jaká doopravdy je? Záleží na úhlu pohledu. Pokud se díváme očima obyčejného průměrného člověka, můžeme vidět závist, korupci, krádeže, zanedbání výchovy dětí, bulvární skandály, přírodní katastrofy, dopravní nehody, zkrátka samé negativní věci. Většina z nás si totiž nedokáže doopravdy vážit toho, co už má, ale jen se ohlíží kolem sebe a závidí.

Za čím se vlastně ženeme? Za láskou? Tak naivní nejsem. I když já sama věřím, že bez lásky je život mnohem chudší. Ale i tak si myslím, že v dnešním světě by se život jen o lásce příliš neuplatnil. Za vysokým postavením? Kariérou? Velká část lidí nemá šanci se prosadit do vyšších kruhů, protože nemá potřebné známé. Tudíž může být sebevíc vzdělaný, schopný, odhodlaný a cílevědomý, ale nemá potřebné známé. Za penězi? Předpokládám, že jsme našli vítěze. Člověk totiž nutně potřebuje peníze ke všemu, po čem touží. A nejen to. Naše tužby, základní potřeby, zájmy a záliby, to vše stojí peníze. Těch je nedostatek. Vždycky chceme víc a víc… Těžko říct, proč to tak je. V důsledku toho mě napadá, že takoví politici mají vlastně pohádkový život. Jejich platy jsou víc než nepřiměřené. Mají všelijaké výhody a plat, o kterém si kdekdo může nechat jen zdát. A za co? Sedí, zvedají ruku, občas vyplodí nějakou aféru, někdy se pohlavkují, vlastně ,,řídí“ stát. Jejich prokletím se ale stává bulvár. Pronásleduje je na každém kroku a nenechá si ujít příležitost, jak někomu správně ,,osolit“ život.

Z tohoto negativního pohledu se naše společnost řítí do záhuby. Je pouze otázka času, kdy se sami zničíme.

Co se ale stane, když se na dnešní svět podíváme očima velmi vnímavého člověka, který miluje přírodu a přemýšlí o duchovním světě, jenž ho obklopuje a je pro něj vším?
Uvidíme svět v jiném světle a odlišných souvislostech. Každá mince má rub i líc. Nic není jen černé nebo bílé. Proč se na svět dívat černými brýlemi, když můžeme vidět i tu krásu? Krása je všude kolem nás. V každém milém slovu, úsměvu, lidské duši, pohlazení, radosti. Takový člověk vidí vše pozitivněji, snaží se na všem najít tu kladnou věc a vidět ji víc než tu špatnou. Věří v sílu myšlenky, protože moc dobře ví, že cokoli o čem přemýšlí, k sobě přitahuje. Jde o jakýsi zákon přitažlivosti a víry. Když si totiž představí, jak je spokojený na tomto světě, jak mu nic nechybí, je doopravdy šťastný a vcítí se do toho, jeho sen se stane skutečností. Vesmír přijme impulz vysílané energie a odpoví na něj. Zjednodušeně by se dalo říct : ,,Tvé přání, je mým rozkazem!“ Na tomto principu funguje celý svět. Je to o myšlence, přání a schopnosti vizualizovat si svůj sen. Předem si určit jaký den dnes chceme mít. Vytvořit si vlastní představu světa, v němž žijeme a žít v přesvědčení, že my jsme páni svého života. My sami si řídíme vlak, jehož konečnou zastávkou je smrt, i když cesta vede různě spletitými cestami. Vlak můžeme zbrzdit, ale nelze ho zastavit nebo se vrátit. Koleje vedou po mnoha kopcích. Když jede nahoru, cestující vzhlíží k vrcholu a těší se až ho dosáhne. Až ten moment nastane, není kam vzhlížet, tudíž se vagón automaticky řítí dolů. A cyklus se stále opakuje. Tento svět je otevřen pouze několika jedincům. Ne každý člověk dokáže přijmout skutečnost, že existuje něco víc než člověk, aniž by se o tom nějak vědecky přesvědčil. Budoucí společnost má v očích takového člověka ještě šanci, pokud se navrátí zpět k přírodě, bude jí naslouchat a nebude jí škodit.

Má náklonnost kolísá z jednoho na druhé, ale druhá větev má často navrch.
A s jakým odvětvím jste se ztotožnili vy?