usmíření?

Včera jsme se htozně pohádali. myslela jsem, že se mnou nejede kvůli Jakubovi, neřekl mi že je to kvuli vode v tenisce. Bylo to fakt hnusný. psala jsem mu zprávy že doufám že se zhulil a vyjel a tak.. nepřemejšlela jsem, byla jsem nasraná. Přesto to co jsem včera napsala nevezmu zpátky. je to můj názor. Bohužel byl, je a taky bude.. i teď. No a dneska jsme si zase napsali pár opravdu hnusnejch zpráv, a já se po obědě rozhodla že za ním prostě pojedu. Rychle jsem se oblíkla a řekla tátovi aby mě hodil na nádraží. Volala jsem petrovi, že budu v 51 na nádraží. Řekl mi že nepřijde. Volala jsem po druhý, a to už řekl že přijde. Byl tam. Ale řekl mi že za 10 minut jde prostě domů. Já tam přijela ve 13.51 , a domů jsem měla jet až v 19.06. byl tam se mnou dýl, ale pořád mě chtěl vyprovodit na vlak, že si ode mě musí odpočinout, že prostě dneska spolu nemůžeme bejt, dneska ne.. Brečela jsem, i on brečel. Ale potom odešel domů. Já teda byla až do půl 5 venku, vykouřila jsem jednu a půl krabičky cigaret.. bylo mi potom vážně zle. nakonec mě to přestalo bavit a sedla jsem si k němu před barák. nezvonila jsem, řekl mi že mě tam dneska nechce, tak jsem tam prostě seděla. Potom přišel, asi po 20 minutách. Prej mu řekla jeho matka že tam sedím, že mě asi viděla z okna. A co se nestalo.. u něj byl zasranej kuba,nikola a miloš. Všichni tam jsou falešný. Zdravěj mě, občas se se mnou o něčem bavěj, ale za zádama mu říkaj ať mě nechá, že se na něj stejně vyseru a tak.. ta faleš je fakt hnusná. Nikoho z Libčic nenávidim! Nakonec mě vzal k sobě domů, měla jsem jenom mikinu a jak jsem několik hodin seděla na zemi byla jsem docela promrzlá. Potom jsem se usmířili. když já ho miluju i nenávidim. Je to můj nejhorší nepřítel i moje láska. Chci se s ním rozejít, strašně moc chci, ale taky ho chci mít pořád u sebe.. Nevím jak to vyřešit..