Lžu. Proč???

Pravda… tak pateticky to zní. Na vrcholu odpadu znásilněného touto slavnou dobou kýče leží do krve rozdrásána. Jako vivisekce. Skýtá skrytou nostalgii. Všemi ekosystémy světa však dříve či později prosákne lživý jed. Je tedy lidstvo odsouzeno k věčnému pokání??? Jak dochází k rutinnímu koloběhu lhářství??? A nakonec… není snad lež tolerovaným, sladce milovaným evergreenem??? Povzdechy nad těmito otázkami hledejte v následujícím odstavci.
Jsem lhář. Krutě drahé přiznání. Já prostě nepatřím mezi šílence, kteří koexistenci svých duší a pravdy glorifikovali do nebeských výšin.
Co je svět světem lidé jsou zžíráni závistí, lakotou, virem HIV, syfilidou,… nejmodernější zhouba mozků nynější populace má však jiné jméno. Perfekcionismus. Slepá touha po dokonalosti. Ale příroda, naše matka, svatý oltář a bezedná číše moudrosti, je jiná. Přirozená. Chybná. Krásná.
Zbrklé existence jdou jinou cestou. Cítí odpor (nebo možná strach) vůči obyčejnosti. Vzdávají hold dokonalosti skrz každodenní lži, jež maskují jejich milé chyby. Pokoru vůči stáří topí v make-upových břečkách, ženské křivky mizí pod kudlou jako znelíbené kusy masa, infarkty je zasahují na běžících pásech v drahých posilovnách, kde se snaží dokázat světu svou nezdolnou pokoru vůči anorektickým předlohám.
Pravda je na obtíž. Odchází do ústraní jako nepochopený nadaný básník. Občas jezdím autobusem s jistým vesnickým umělcem- exotem, jež našel své lidské pravdy v extravagantních malbách, bisexualitě a sklence vína. Tak v bujarém neznetvořeném stavu vykládá cestujícím nahlas své pocity. Ty vnitřní. Nezničené dospělou elegantní ubohostí. Ta žena, které se diví pro její povrchní nabubřelost, se jen zalyká, v xichtu patentovaný odpor. Stejně jako chlap usvědčený z nevěry nebo čtyřicítka s nápadně vlezlým výstřihem. Nikdo o jeho řeči nestojí. Stojí na kraji společnosti. Ne jako ztýraný nechtěný ubožák, ale jako král.
Ve lžích jsme se zkrátka ztratili. Abstinovat nelze. To zatraceně bolí. Kdo by nepodlehl té extraordinérní vášni???
Takovým příkladem za všechny lživé frašky jsou například Vánoce. Budou stejně kouzelné, šťastné a veselé i bez vymrčených dárků, bez legendy o bezbranném Ježíškovi a jeho věrném společníkovi, obtloustlém Santovi??? Dokdy budou děti nosit čápi, dokdy budou politici striktně mlčet o reálné situaci, dokdy se budeme muset podrobovat americkému sýrovému trendu a kupovat trička z Terranovy- Miluji sám sebe, ve kterých se dusí fantazie???
Dokud nevystoupíme z řady. Dokud neřekneme NE. Dokud nezačneme myslet vlastním mozkem. Pak se snad nebudeme bát říkat pravdu.
Já lžu dál. Pravda je mi výrazem abstraktním. Lžu kvůli sobě. Ale hlavně kvůli vám. Vy jste mi podupali naději. Jsem alibista. Slepec.
Lži mi ukázaly nový svět. Svoje kouzlo lacině vnucují. A je na tom něco špatného??? Je to tortura selského rozumu??? Přemýšlejte…

Apropo… copak se dá věřit lháři???