Schizofrenní Bludy ?

Sme dvě, vždycky tomu tak bylo. Víš to a teprve teď si to napíšeš, abys to pochopila. Polovina a polovina. Nebo jedna a jedna, to je jedno. Nebo neni? Jak to je? Jak to všechno vlastně je..? Neptáš se, ty to víš. A doufáš, že nikdo nepozná, co se ti odehrává v hlavě. Zpřetrhaná filmová páska, pořád dokola. Otravuje tě a ty to nenávidíš. Mizíš v ní a zase se objevuješ. Napůl. Nechápeš, proč to tak je a bojíš se, že se to jednoho dne dozvíš. Sníš o tom, že jednou ten důvod na všechno vykřičíš do světa, ale máš strach, že se o tom dozví ti nepraví.
S každym novym dnem mizí tvoje starší polovina a ty to nechceš a chceš. Mrzí tě to a máš z toho radost. Každej den se snažíš oživit jí, abys jí pak mohla zase mazat. Donekonečna. Asi dokud se neunavíš, ale ty se neunavíš, pořád na to bereš sílu. Nechápeš to, ale možná proto je ti to úplně jasný. Hledáš se ve špinavých kalužích a myslíš si, že se staneš zajímavou. Skládáš se ze střípků, kterejma škrábeš na zpřetrhanou filmovou pásku. Nechceš se koukat nazpátek, ale chceš se zachovat. Ve vzpomínkách. Jedna polovina tebe ti to ztěžuje. Upíjí ti jahodovej džus z tvojí vlastní sklenice a drze ti kouká do očí. Vysmívá se ti a ty jí to oplácíš. Máš dojem, že tak je to správně. Předvádíš se ve svých staronových brejlích s polarizačnim viděnim, abys oslnila svojí hrou na schovávanou. Nasazuješ si i jiný brejle, přes který nevidíš ani ty a zakopáváš o dno, na který pak dopadneš. Maminka tě varovala. A zapomněla ti dát návod, kterou nohou vykročit první. Stejně jí už neobnovíš. Polovička ti utíká, i když jí máš na vodítku z režný nitě. Škrtí tě a ty máš kruhy pod očima, protože to nechápeš. Nemáš ani ponětí o životě a přednášíš ostatním. Zapomněla si se točit kolem svý osy, zapomněla si, že se o sebe musíš starat. Zapomněla si žít.. I ta polovina...
Asi chci bejt zajímavá, asi. Ale pro koho?








.