Co pro mě znamená poezie

V dnešní době, kdy světu vládnou počítače a internet, většina mladých lidí o poezii dobrovolně ani nezavadí. Výjimku tvoří pouze hodiny českého jazyka, ve kterých se učitelé snaží do žáků vtlačit několik málo veršů. Snad aby studenti věděli, že něco takového existuje, že rytmus a rým nejsou slova z cizího slovníku. Co tedy může poezie přinést mladým lidem a co konkrétně znamená pro mě?
Jestliže se na problematiku podíváme z širokého pohledu většiny, uvidíme, že do života mladých může vznést rozsáhlé starosti. Vždyť už od první třídy se nám paní učitelka snažila vštěpit do hlavy krátké básně a říkadla formou domácího úkolu, tedy naučit se básně nazpaměť. To znamenalo začátek všech strastí, protože jsme nemohli ven s Marcelkou, dokud se „tu podivnou věc“ nenaučíme.
Přes celou základní školu jsme se prokousávali základy literatury, která samozřejmě zahrnuje i poezii. Když už jsme tedy úspěšně dokončili devátou třídu, téměř každý se oddychl se slovy: „Hurá, konec trapnému učení se básniček, jdu přeci na elektrotechnickou(nebo jinou) školu.“ Posléze však zjistili, jak moc se mýlili. Maturita z českého jazyka je totiž prozatím povinná, takže do toho kolotoče spadli znovu – autoři, sbírky a jejich básně. Čekalo na ně čtení, učení a občasné přeříkání nějaké té básničky před celou třídou – pro někoho stresující chvíle, pro jiné příležitost převést své recitační dovednosti.
Proč ale mladá ztrácí zájem o poezii? Možná celý problém leží na bedrech zcela jiné problematiky, kterou jsou počítačové hry a internet. Komu by se chtěly číst sonety od Shakespeara, když předevčírem vyšla nová edice hry World od Warcraft, který se prostě musí vyzkoušet? Těžko si bude mladá dívka číst Maminku od Seiferta, když ji bliká ICQ, přes které si píše s nejhezčím klukem ze školy. Stačí, že jste se nedávno museli naučit Poštovní schránku od Jiřího Wolkera. Ano, je to otřesné, ale takhle většina smýšlí.
Existuje ale menšina mladých lidí, která básně dokonce i píše. I já mezi ně patřím. Tady nejde o to být slavný jako výše jmenovaní, důležité je totiž správně vyjádřit své myšlenky, pocity, starosti i radosti a mnoho dalšího. Básně jsou dokonalý způsob, jak se rychle vypovídat ze svých problémů, takže mi nebudou dlouho ležet v hlavě. Mohu je zveřejnit na několika literárních serverech, kde se dočkám komentářů.
Psaní básní mi zabere čas užitečněji, než kdybych zkoušela nový Worl od Warcraft. A navíc se téměř nic nevyrovná pocitu, který mě zaplaví, když mi někdo dílo pochválí.
S talentem a citem pro poezii se člověk musí nejspíše narodit, ale to neznamená, že by jinak měl být literární barbar.
Nesmíme zapomenout na prózu, která má podobný význam pro člověka jako poezie. Ale o ní zase někdy příště...