Na kávě s Einsteinem

* * *

Magda: "Zdravím, Alberte!"
Albert: "Také také. Dlouho jsme se neviděli."
M: "Posaď se. Dáš si kávu?"
A: "Ano, děkuji. Omlouvám se za zpoždění, ale zabloudil jsem v časoprostoru..."
M: "Já vím, jako vždycky. (smích) To se mi občas taky stává."
A: "Na stará kolena už je holt orientační smysl zrezivělý..."
M: "I na mladá, Alberte, i na mladá."
A: "A jakpak pokračuje výzkum?"
M: "Bídně. Porouchal se nám synchrofázotron..."
A: "Ajaj, tak to je problém. Zkoušeli jste zařadit rotaci v opačném směru?"
M: "Ani náhodou, ta mašina je úplně mrtvá."
A: "Pak vynalezni elixír života."
M: "To už jsem zkoušela, vyžralo to celý motor."
A: "Potom jediná životodárná kapalina, o které vím, že má oživující účinky, je tvá káva."
M: "Díky, ale nebudu svoji kávu lít do urychlovače částic."
A: "Pak se musíš smířit s tím, že výzkum skončil. Jako má nástupnice bys měla být ochotna obětovat svoji kávu pro život synchrofázotronu."
M: "Raději obětuji život toho stroje pro dobro své kávy."
A: "Na druhou stranu je pravda, že by jí bylo škoda. Nalila bys mi, prosím, ještě jeden šálek?"
M: "S radostí." (odbíhá do kuchyně)

A: "Překonala jsi dilataci času. Tak rychle mi kávu ještě nikdo nedonesl. Vskutku jsi hodna nástupu na mé místo."
M: "Jsem poctěna. I když mi někdy dělá velké potíže překonávání mé relativistické hybnosti. Je to o hubu..."
A: "Mně to povídej. Jak asi myslíš, že jsem na svou nejznámější teorii přišel?"
M: "Jistě díky svému nepřekonatelnému rozumu..."
A: "Ale kdepak! Všechno jsou to pouhé vlastní zkušenosti! S odhadem světelné rychlosti vidíme jasně, že naše hybnost je při větších rychlostech náročná..."
M: "Vím. Raději zachovávám svou klidovou hmotnost než tu relativistickou... Nepřipadám si pak těžká jako stádo hrochů."
A: "Všude píšou, že jsem na to všechno přišel kvůli jinak stavěnému mozku... Ale přitom nikdo vůbec neví, jak to bylo."
M: "Vyprávěj mi o tom..."
A: "Jak jsem už řekl, všechno byly jen vlastní zkušenosti. Když jsem nabral tu příšernou rychlost a obrovskou kinetickou energii, tak se mi přeskupil mozek. Na elektroencefalografii jsem si toho všiml. Naprosto mi to zdeformovalo vnitřní strukturu. A tak jsem se zamyslel a.... ach, už je to tak dávno... Zkrátka jsem přišel na to, že se změnou energie se mění hmotnost."
M: "A jak to spolu souvisí? Chci říct, jak ovlivnila rychlost a hmotnost tvůj mozek?"
A: "Ta velká rychlost způsobila, že jsem získal relativistickou hmotnost, která mi přetížila mozek a upravila mi jeho stavbu. A protože jsem jako jediný věděl, jak se mi to stalo, objevil jsem souvislost mezi velkou kinetickou energií u rychlosti a změnou hmotnosti."
M: "Takže díky tomu, co hrozného jsi zažil, jsi seskládal teorii relativity?"
A: "Přesně tak. Ale nikdo to ani netuší, jsi jediná, komu jsem to řekl." (úsměv)
M: "Pak mi dovol, abych ti nalila ještě jeden šálek kávy."
A: "Jistěže."

(Magda běží. O tři miliontiny sekundy později se vrací.)

M: "Alberte?"
(-prázdný pokoj-)
M: "Kde jsi? Kam jsi zmizel? ... Ach jo, ten zatracený časoprostor..."

* * *