Nenávist je...

Nenávist je hrob. Nenávist je mučení. Sebelítost je výrazem hlubokého duševního utrpení.
Bolest z toho, když nás zklame okolí… proč to tak někdo prožívá … cítí to vůbec někdo tak jako já?
Tu bolest… má vůbec někdo z vás pocit, že nepřeje nikomu nic špatného a jeho okolí to vidí jinak? Kdo vůbec vymyslel pořekadlo Pro dobrotu na žebrotu? Co je na tom pravdy? Jak tohle bolí! Co znamená každému vyhovět a sama trpět? Co znamená mít nádherný pocit z toho, že se člověk každému zavděčí, pomůže… a ten pocit zrady, když ho pak ten člověk s klidným svědomím ukamenuje?

Jsem nešťastná, smutná… osamělá. Čím víc člověk pomáhá lidem, tím víc ho to ničí. Ty po mně kamenem – a já Ti dám chléb. Ty po mně ostře – a já s něhou – a myslím to upřímně, nikoliv ironicky, ač to mnozí buď nechápou, nebo mne mají za blázna –
Já vás, lidi, miluji…mám ráda všechny – ale asi ne sebe…

Mám to tak dlouhodobě. Někdy mám pocit, že moje srdce jde proti mně. Udělám pro druhé – skoro vše… pokud nemám pocit, že mě chtějí využít. Moje srdce je veliké – někdo to může považovat za důkaz o chybějící inteligenci – to je ta hloupá husa, co nám vždy pomůže – já to cítím tak, že pomáhat druhým mi dělá dobře – když už nedokážu pomoci sama sobě.

Proč – lidé, když se to hodí, tváří se co by nejlepší přátelé – oslovují zdrobnělinami, usmívají se, jsou sdílní. Ale pokud se jim hodí, tu svou masku otočí o 180 stupňů a …pro některé z nás je to nepochopitelné. Proč taková nenávist? Co je k tomu vede? Proč, myslí na sebe, nebo na to, jak ublížit druhému…dělá jim zvrhle dobře ubližovat nám, kteří by boji za vše živé obětovali často i život? Dělá jim dobře, týrat duše trochu odlišných, ale lidí, kteří by jim podobně podle nikdy neublížili? Dělá jim dobře napadat ty, kteří by za ně dali ruce do ohně .. zkoumají nás, naši bolest, chování, jsou rádi zlí? Bojují za to, aby oni byli nejlepší a ti dobří byli póvl..závidí snad?

Závidí ti lidé něco, co máme my a oni ne..přátelskou nespoutanost a volnost, jiný styl práce, co jim nesedí, co jim tak vadí, nebo nemají co dělat? Kompenzují si své komplexy tím, že duševně ubližují, co jiného si totiž na druhých vzít – myslím, že k pocitu uspokojení jim stačí, když na nás pohlédnou a vidí zoufalství, bezmoc, slzy v očích a bledost tváří, smutek…. Uspokojí je to, oni se cítí lépe, aspoň že tak. Aspoň někomu to udělá dobře.

Asi to tak vždy bude – jen mám pocit, že těch nenávistných, sobeckých lidí je čím dál víc. A můj druh je ohrožený. Cítím se tak sama, tak moc sama…Je tak málo lidí, co se dokáže podívat do očí a nezlehčovat, když říká: Mám Tě rád.

Prosím, otevřete oči a usmějte se na život, Snažte se pomáhat jeden druhému – i když, pokud to vychází ze srdce…. V dnešní době už je dobré srdce vzácnost. Chápu, je problém s ním žít. A proto umírám.