Hnědý listí

Lehký kytarový tóny a hnědý listí v létě. Hnědý bylo už na jaře. Věříte tomu? No vážně, opravdu bylo hnědy. Strašně zajímavej úkaz, chtěl jsem to vyfotit ale zrovna se mi vybily baterky ve foťáku.
Zase ty ironický kytarový tóny, který něco slibujou, slibujou zážitek, slibujou city a přejdou v hrubost. Hnědý oči. Vždycky byly hnědý, nikdo to vlastně nedokázal vysvětlit, nebylo proč. Prostě díval jsem se na ty hnědý oči. To kvůlim nim bylo listí hnědý.
Byly strašně hodný a milý ty oči. Jen proradně změnily barvu toho listí. Připadá vám to nevýznamný? To je ale přece proti přírodě. Barvy se nemají měnit jen tak, kvůli očím.
Těm očím uvěřim cokoli, jsou tak opravdové. Jsou přece tak krásné a hnědé.
A je v nich lež.
Nevidím ji, jsem moc potopenej do sebe.
A spousta lží.
Spousta nesplněnejch slibů.
Spousta ublížený pýchy.
Spousta zla.
A já lžu, to listí nikdy nebylo v létě hnědý. Lžu, jako lžou ty hnědý oči. Lžu, protože to umim a protože mi to lidi uvěřej. Lidi, který lžou a nepřestanou, je to pohodlný.