Nebe nad Berlínem

Nebe nad Berlínem je proslulý film německého režiséra Wima Wenderse. Filmové podobenství o světě plném obtížně překonatelných hradeb, ale i andělů bdících nad našimi pochroumanými životy.

Dějovou linií filmu je příběh nebeských andělů Damiela (Bruno Ganz) a Cassiela (Otto Sander), kteří jsou představeni jako tiší zpovědníci,utěšitelé a opatrovatelé nad osudy obyvatel rozděleného Berlína. Oba andělé však také mají ve filmu představovat dva rozličné charaktery, které byly v mnoha scénách herecky dobře vyjádřené. Jejich nesmrtelná andělská existence je nepoznamenaná lidskou pozemskostí, která v sobě nese břímě lidské konečnosti, ale i schopnost vidět barvy, cítit a rozlišovat rozličné vůně a chutě či vnímat doteky. Andělé však nejsou vykresleni jako dokonalá bytost a též jako lidé touží po nepoznaném a zcela se nesmiřují s daní za jejich nedotknutelnost. Damiel svázán touhou po lidských smyslech je odhodlán okusit své pozemské zrození. K tomuto činu ho žene a pobízí láska k cirkusové artistce Marion (Solveig Dommartin) a Peter Falk, který ve filmu hraje sám sebe, ale je bývalým andělem zároveň a působí jako sváděč do pozemské říše. Avšak téměř polovina filmu je vyplněna náhodným tokem lidských myšlenek, které se představují v pestrém spektru povah a nálad. Celý film se rozvíjí jako poetická meditace nad hlubokými filosofickými úvahami a monology andělů i Marion, které jsou doprovázeny hudbou Nicka Cavea.Celé hudební podbarvení filmu dodává neobvyklou melancholickou esence. V jistých místech se mi zdají myšlenky snímku příliš hloubavé. Tím nutí diváka k intenzivnějšími zamyšlení nebo se stávají naopak jen těžko srozumitelné. Wenders touto filmovou esejí však strhává zeď mezi uměleckým a komerčním filmem.

Samotné zasazení filmového příběhu do Berlína je určitým způsobem ovlivněno historií a dobou svého ztvárnění, kterou byl rok 1987. Berlín byl jedním z nejkřiklavějších znamení nejen politické bipolarity světa a snímek se snaží dešifrovat náladu právě tohoto místa. Můžeme zde shlédnout i záběry z válečných let. Scéna přeměny Damiela proběhne u Berlínské zdi, kdy nakonec Cassiel přenese svého, již člověčího kolegu na lepší, druhou stranu zdi. Výjimečností tohoto filmu je mistrné ztvárnění prolínání dvou odlišných světů. Na jedné straně svět pozemský a na straně druhé svět nebeský. Pohled na oba světy byl zcela nenucený a překračuje pomyslnou čáru mezi fikcí a realitou. Představa zbožštěného anděla v bílém oděvu v nebesích nahrazuje andělská dvojice, která má civilní podobu. Andělé jen s lehkostí pozorují naše myšlenky a jemným dotykem ruky ulevují našim strastem. Rozdíl mezi dvěma světy a umocnění bipolarity atmosféry filmu je podpořeno střídáním černobílého a barevného obrazu.

Nebe nad Berlínem se svým melancholickým zachycením nálad zapsalo do dějin kinematografie a stal se díky svému obsahu jedním z nejlepších filosofických filmů nejen 80.let 20.století. Právě proto stojí za shlédnutí a přijmutí Wendersova vzkazu: „Hranice jsou pouze v naší mysli.“