vojenský penzista

Vojenský penzista

Celý život potkáváme lidi, kteří nejsou štíhlý ani tlustí, milý ani neprotivný, takový neutrální vzor člověka typický pro každodenní život. Přesto na těchto lidech nacházíme,všímáme si a hledáme střípky originality jako typické chování, zvyky, oblékání a právě jen toto z každého z nás dělá jeden jediný originál. Něčí život obohacujeme svým já, někdy zase naopak, ale vždy s tím naším já se ostatní lidé sžijí zapadneme do jejich životů. Tento papír dnes patří jen jednomu člověku, který je pravdu jedineční svou osobitostí a díky tomu pro mě zajímavý.

Na letmý pohled starý muž, obtěžkaný léty života, ale jeho věk ho vůbec nemůže ohrozit. Srší vitalitou, která se nikdy nevzdává není jako většina důchodců, kteří sedí v koutě u kamen a marně vzpomínají na svá mladá léta. Nikdy se nelituje a aktivně se účastní různých zájezdů a výletů aby obohatil svou sbírku a další fotky či pohledy s vlaky a lokomotivami. Není se čemu divit je to vysloužilý voják z povolání. Muž ničím nezničitelný si to hrdě razí cestu s větou na rtech byl jsem členem československé armády, celý laděný do typické vojenské zeleně s čepicí na hlavě, do klubu vojenských penzistů.

Nastalo období předvolebních kampaní do schránky vojenského penzisty přistála propagační modrá škrabka s bílým ptákem „ODSákem“. Ale to neměl ptáček ODSák dělat, protože nepřítel musí být neprodleně zničen byl vyňat ze schránky a byl z krásné modré škrabky seškrabám kapesním zeleným nožíkem do posledního bílého flíčku. Ale nezbedná ptákostrana čele s Tupolem přiletěla i s drahým dvoufázovým proudem, protektorátními penězi. Nemůžeme se divit jeho politické zatvrzelosti, vždyť pád socialistického režimu považuje za největší zradu svého života a každý den striktně odmítá žít v tomto nejmenovaném protektorátu. A tak tráví čas nenávistným komentováním dnešní politické situace, s kterou vnitřně nesouhlasí, čte své oblíbené HALÓ noviny a netrpělivě vyčkává na další volby a doufá, že pták ODSsák jednou dohvízdá a místo něj si vrznou sladké červené třešinky.

Nedílnou součástí života tohoto starého pána jsou jeho domácí mazlíčci kočky a slepice, neumím si ho bez nich představit. Opravdu se u něj mají jak v ráji kočky dostávají tu nejlepší stravu a také se sem tam vyvalují na elektrických kamnech, když se přepne takzvaný“ klausák „ na levnější proud, potom se odvděčují slastným vrněním a oddaností. Dalo by se říci, že jsou jako členové rodiny. Umře-li kočka je pečlivě zaznamenám přesný čas jejího úmrtí a narození a poté dostane i svůj malý náhrobek vyrytý do kusu dřeva. To úplně dokládá jeho pečlivost a lásku s jakou se tento starý pán o kočky stará. Ani na zmíněné slepice se nezapomíná s tím nejlepším komfortem, přebývají ve zděném domečku s předsíňkou, který byl pro ně s láskou vybudován a každý rok je bílen. Kurník je brán jako nejlepší místo na odpočinek. Jestliže se naše osůbka opět rozlítí nad politickou scénou, jde do kurníku a zde si zanadává na ptákostranu svým věrným přítelkyním, které sedí jedna vedle druhé na bidýlku jako v nějakém parlamentu. Jako věrné posluchačky parlamentu se díky výhodné koalici s rozlíceným pánem dožívají dlouhého věku a láska k nim neprochází žaludkem.