Weekendová

Přijížděl jsem v noci na zastávku, s vidinou sebe v horizontální poloze, a cítil blízkost toho slastného okamžiku, kdy začnu měnit svůj momentální polospánek ve spánek celý. Mé podvědomí mi upřesňovalo vzdálenost tak na 12 minut, kdy po překonání několika kouzel s klíči a zámky budu konečně u cíle.
Většinou se snažím jeho schizofrenní nálady ignorovat, ale tentokrát byl ten další hlas až příliš výmluvný a nedal se nevyslechnout.Hovořil tiše a přesvědčivě, o malých kapkách rodících se tam, kam ani lidské oko nedohlédne, o jejich nekonečné pouti koloběhem života a o tom, že jejich cesta obsahuje i volný, střemhlavý pád, který by jim záviděl každý adrenalinový šílenec. Na závěr nezapomněl, trochu škodolibě, přidat poznámku, že cílem jejich letu, se v nejbližším okamžiku stanu právě já. Další půl hodiny jsem trávil pod přístřeškem čekárny, v naivní představě, že třeba déšť ustane a já se přece jen přesunu dál suchou nohou.Hm, to je ale pěkná blbost, i kdyby přestalo pršet, vždycky přece zůstane mokrá zem, tak jaká suchá noha? Asi spíš se suchou hlavou ... .
Čekání mi zpestřovali motající se spoluobčané, právě vycházející z nedaleké hospůdky. Nevím přesně o čem jsem si s nimi vyprávěl, nějak trpěli dočasnou ztrátou komunikační srozumitelnosti a mě nezbylo nic jiného, než se tvářit, že to není pravda a jejich chaotické směsi slabik dávají smysl. Jenom mi bylo divné, proč jim divné nebylo, že jsem na ty zmatené věty reagoval odpověďmi, které přece s jejich tématy v žádném případě nemohly souviset... .
Asi trpěli i dočasnou ztrátou sluchu... .
Jestli se snažili odezírat nevím, ale pochybuji, že to mohli zvládat. Na očích měli zvláštní povlak mlhavého odstínu. Ještě si vzpomínám, jak se jejich hlavy neustále pohybovaly různými směry. A nejen ony, celkově, celé ty podivné postavy, nějak nedokázaly, ani na chvilku zůstat v klidu, na místě... .
Pak jsem si to konečně uvědomil! Já jsem potkal Ufouny !!! A vzali na sebe podobu několika lidí z malé moravské dědiny! A oni mě viděli! A určitě mě i analyzovali!
Modlím se a doufám, že právě v tomto okamžiku se nemotá po světě jeden zmatený Ufoun, mající tu smůlu, že mu přidělili právě můj obličej.
Asi by se divil v pondělí ráno o půl páté a ještě víc od šesti až do večera, co ten ubohý člověk musí v životě vytrpět ... .