House R / ock /

Včera dopoledne mi vyskočila plotýnka, bohužel moje vlastní a ne na el.
sporáku (asi mi chybí pravidelná zimní zábava s odhazováním sněhu).
Začali jsme stavět aparát a ve dvou nesli basovou bednu. Velice chytře
jsme se s ní začali otáčet, každý na jinou stranu. Já se otáčel míň ... .
Předvedl jsem pak nějaký tanec domorodců z jižní Amazonie na jedné noze,
ucítil křupnutí v zádech a použil výraz pro kněžku lásky v nespisovné
formě. Potom se mi zatmělo před očima a následující 2minuty bez pohybu by
mi mohl závidět každý herec obsazený do pohádky O zakletém zámku. Probral
mě až opakovaný dotaz kytaristy - "moc?". Zopakoval jsem to slovo od k, a
přidal ještě "jo".
Pak to celkem šlo, až na to, že po pauze jsem se nějak dlouho nemohl
zvednout. Z židle se zvedala hlava, ramena, ruce, začal i trup, ale dál už nic. Jako
bych od pasu dolů ochrnul. Nebo mi snad na židli někdo rádoby
kanadskožertíkovským způsobem vymačkal tubu vteřinového lepidla? Zkusím
pohnout židlí, třeba to půjde jde, říkám si. Taky nic. Přemýšlím. Vteřiňák
při styku s pokožkou působí pocitem tepla až horka, ale na nic takového si
nevzpomínám. Když jsem si sedal, byl jsem sice trochu zpocený, ale
vyhřívanou židličku bych přece v každém případě zaregistroval. A aby se
někdo zdržoval lepením židle k podlaze, tomu moc nevěřím.
Ne problém bude jinde. Ještě než jsem si připustil onu otřesnou
skutečnost, napadlo mě, jestli nemám třeba náhodou na zádech batoh plný
závaží. Úplně klidně, by mi totiž mohl nějaký zákeřný terorista, nenápadně
propašovat na záda pár kilo uranu v sympatickém olověném futrálu. Po té
námaze co si záda vytrpěla se zátěží nazývanou "hudební nástroj", si přece
v žádném případě nemohla nějakých pár kil navíc ani všimnout... .
Tak ne. Taky nic. Asi to bude bohužel pravda, mám záda v ... (o něco níž,
než mají být). Nějak jsem to potom rozchodil a těšil se až si bolístku večer napařím v
horké vaně.
A protože to moc nezabralo, a taky protože se mi ráno vůbec nezdařila
změna polohy z horizontální na vertikální, čerpám si dnes ŘD.
Právě teď jsem ve stadiu "když dlouho nesedím, tak to jde".