Krása - subjektivní pojem

Anotace: Tak tady tuhle úvahu jsem našla, je strašně stará asi tak čtyři roky zpátky...nevím jestli se někomu bude líbit nebo ne a asi je mi to celkem jedno, protože to vyjadřuje můj názor na věc... PS: mělo to být podáno jako projev

Krása, co je to vlastně krása? Pro každého z nás je krása něco jiného. Za krásno můžeme považovat pomalu, ale vytrvale rostoucí přírodu, voňavé květiny, design nábytku, módní manýry, ženy a zvířata - takřka cokoliv.
Já sama jsem se snažila najít určitou definici nebo škatulku, kam krásu zařadit. Avšak došla jsem k závěru, že i kdyby jste studovali veškeré moudré knihy, naslouchali všemožným mudrcům světa, odpověď nenajdete. Neboť krása jako taková, ta opravdová se nedá definovat, ohmatat či uchopit. Krásu musíte cítit, musí proudit vaším tělem, vytvářet ve vás pocit vzrušení, závratě, musíte se ji chtít dotknout a přitom se bát toho, že je jen klamem, pouhou iluzí.
Možná si myslíte, že je to trochu naivní a příliš přehnané. A tak jako můžete mít rozdílné názory na můj projev, tak nám i krása ukazuje, že to co je krásné pro mě, nemusí být to pravé i pro vás. Tento fakt je jednoduše založen na tom, jak jsme každý jiný a způsoby našeho vnímání také.
Tím jak se liší způsoby našeho vnímání, liší se i způsoby toho, jak lidé krásu začali zachycovat už v historii. Věděli, že je to úkol skoro nemožný, ale jak se říká, chtěli se aspoň trochu přiblížit hvěždám. Umělci ve svých dílech začali zachycovat krásné a půvabné ženy, sochaři tesali krásu bohů a hrdinů, básnici skládali básně o kráse a jejím různorodém podobenství a samozřejmě se začalo i zpívat.
A přitom si představte. Dnešní doba to dotáhla tak daleko, že když si pustíze televizi, je vám předkládáno, co je krásné a co naopak ošklivé, podléháme módě, stylům a samozřejmě společnosti.
Dnešní člověk hledí více na krásu vnější, než na krásu vnitřní, která je dle mého názoru mnohem důležitější.
Člověk svržen úžasem nad módními výstřelky zapomíná, že opravdová krása neznamená být "in" či "cool". Až tady všichni do jednoho zestárneme možná pak zjistíme, že krása není v oblečení, vlasech a make-upu, ale v naší duši, která se nemění, zůstává krásná a plná lásky...
Ráda bych skončila větou Antoine de Sainta Exupéryho, s jehož citátem se mile ráda stotožňuji: "Vše co je v člověku krásné, je očima neviditelné".