Rozprava o věčnosti

Theodor usrkávaje vína praví o věčnosti toto: „Věčnost je jen relativní pojem, neboť nikdo nikdy přesně nedefinoval, co věčnost je.“
Na čež mu jeho žák Samuel odpovídá takto: „Podle mého mínění není věčnost jen abstraktní pojem, který však není zachycen ničím konkrétním. Mohli bychom se přece alespoň pokusit definovat tento pojem, co myslíte Mistře?“
Mistr se s pobavením zahleděl na mladíka a pravil: „Jak se chcete pokusit definovat něco nedefinovatelného?“
Mladík se napřímil a s kuráží odpověděl: „ Nemyslím si, že je věčnost nedefinovatelná, ba právě naopak.“
Mistr odložil svůj pohár vína, opřel se lokty o stůl a vybídl studenta k vyslovení myšlenky.
Student tedy pokračoval: „Každý pojem lze definovat, to jste přece sám učil. A proto si myslím, že i věčnost lze definovat.“
Než stihl mladík dokončit, zeptal se Mistr sám: „A jak si myslíte, že lze definovat něco, co ještě definováno nebylo?“
Mladý muž na Theodora pohlédl a razantně založil ruce na prsou. Pokračoval: „Co když ji ještě nikdo nedefinoval, neboť to považoval za zcela zbytečné? Já si myslím, že to tak zcela zbytečné není.“
Mistr vyřkl svůj názor opět dřív, než-li student stačil dokončit: „A k čemu nám vůbec je definice věčnosti, když nic nepřetrvá tak dlouho? Je to zcela zbytečné, proto ji ještě nikdy nikdo nedefinoval!“
Samuel se proti tomuto bleskurychle ohradil: „Ale co takoví upíři? Ti žijí věčnost!“
Mistr se na něj rozkřikl: „Cožpak ty věříš na ty žvásty o upírech!“ Samou zlostí si ani nevšiml, že svému učni tyká.
Učně se to dotklo. Se zlobou v očích se podíval na Mistra: „Cožpak jste nebyl u toho, když ohledávali tělo zesnulé Antoinetty? Sám jste tehdy vyřkl, že v sobě neměla ani kapku krve, z čehož jste také vyvodil závěr, že byla obětí upíra! A teď zde budete vykládat pravý opak?“
Mistr pohlédl na Samuela a usrkl vína: „To bylo kdysi...“ Náhle se odmlčel.
Student věděl, co chtěl Mistr říci a dokončil jeho myšlenku: „Je to už celá věčnost! Že ano? Přesně proto chci najít definici věčnosti! Neboť to slovo tak často používáme, ale nevíme co přesně znamená. Doufám, Mistře, že se mnou souhlasíte.“
Mistr musel chtě nechtě přikývnout. Vždyť to je konec konců pravda.
Student tedy pokračoval ve své úvaze: „Věčnost není jen abstraktní pojem, je to...“
Mistr opět vzkřikl: „Snad mi nechcete namluvit, že je to hmatatelná věc!“
Samuel tentokrát upřel ještě pevnější pohled na Mistra: „Jistě, že je! Přec si můžete sáhnout na něco co již prožilo věky! Je to de facto dílo věčnosti! A tím je v té věci věčnost vtělena.“
Theodor se zamyšlení upil vína a rozvažoval, co říci na obranu své teorie nedefinovatelnosti. Nakonec pohlédl na mladíka a pravil: „Ale přesto si nemohu osahat ji samotnou!“ Při těchto slovech se vítězně usmál.
Mladíka to neodradilo a pokračoval: „Ale to co si můžete osahat je jí prostoupeno, to znamená, že věčnost existuje a je tu s námi. Zůstává však nějak nevyjádřena a zastřena tajemnstvím, které nikdy nebyla a nebude rozptleteno. Nesmí se tak stát.“
Mistr vzhlédl od poháru a s hořkým úsměvem pravil: „Tak proč tedy ztrácíme čas diskuzí o něčem co nesmí být odhaleno?“
Samuel byl na vážkách. Chtěl nějak straříkovi dokázat, že věčnost je definovatelná a existuje, ale nevěděl jak. Pak ho to napadlo: „Věčnost je stejná jako sen! Sen si také nemůžete ohmatat a přitom je někdy až přespříliš skutečný! Také je zastřen tajemstvím a přesto existuje!“ Teď se vítězně usmíval mladík.
Mistr pokýval hlavou a pravil: „Tak co to tedy je ta věčnost?“
Student se zahloubal do myšlenek a odpověděl: „Je to něco co existuje pořád, něco bez čeho by naše vzpomínky nemohly existovat. Je to ten prostror jež vyplňuje minulé a současné. Je to něco co známe, ale je nám vzdálené, jako sen jež se neustále opakuje! To je, Mistře, věčnost!“
Theodor pohlédl na svého žáka a spokojeně pravil: „Teď jsi definoval nedefinovatelné. Lépe bych to nedokázal!“ Pozvedl číši a dopil víno.

Co si myslíte? Je věčnost to co pravil učeň, nebo je nedefinovatelné něco? Je jen na vás čemu uvěříte...