Němý posluchač a přítel

Hnilobný pach byl prosycen vzduchem, který proudil i skrz klíčovou dírku a já tu napůl seděl, napůl stál na dřevěné místy rýhami zubožené židli...Hlavu, v které se mi míhaly beznadějné poryvy myšlenek, jsem měl opřenou v zhrublých dlaních a ústa zkřivená, do úšklebku co připomínal masku klauna...Můj už tak zamlžený zrak mi kanul k té skoro prázdné whiskey co jsem nejspíš vypil a snažil se přepít žal,smutek,zoufalství snad ?

Za oknem se rýsovala bouřka, blesky střídaly svůj úder a sílu... V krbu poslední poleno,poslední plamen vyhasínaly a já tu bohapustě plácám, na jazyku pachuť bolesti a slaných krůpějí a dychtivě, no dobrá poněkud kalnými oči,které prozrazují příměs alkoholu pozoruji kapky vody,co se řinuly z těch naducaných tmavých duchen...Ach ano,obvykle nebývám takhle sentimentální,jak to možná vypadá,ale dnes,dneska v tomhle neduhu,počasí jako v aprílu,přímo vybízí k té trochu melancholie...

Můj kamarád, ležel na děravém koberci s hlavou líně položenou mezi tlapy s čumákem zabořeným do svého huňatého kožichu a upíral na mě ty svý psí oči... Proč se vlastně říká pes je nejlepší přítel člověka? Och,jo už vím,protože i když máte trable jako já,i když Vám není nejlíp na těle i na duši,i když máte děsivé noční můry z kterých se probouzíte zborceni vlastním potem,on je tu pro Vás...Tak jako teď,Jacka (jo něčím mi připomínal toho slavnýho spisovatele Londona) už nebavilo,jen bezhluše ležet a ocasem s kterým se oháněl div,že nedělal vítr se připloužil ke mně...

Čumákem mi dloubal do žeber,než jsem se pohnul a obrátil svůj pátravý obličej k němu. Hodnou dobu jsme na sebe upíraly obličej,než to Jack nevydržel a podal mi pac... A co jsem mohl udělat než tu nabízenou tlapu vzít a pohladit ho po jeho chytrý hlavě,načež se ke mně lýsal víc a až mi skoro ležel v náručí a chtěl drbat tu jeho krásnou,nadýchanou srst... Vroucně přivíral svá kukadla,jak jsem se probíral těmi jeho chlupy a já v tu chvíli pochopil,že i když věci nejdou podle mých přání,že se něco nepovede a je všechno v háji...a s tímhle přítelem k nezaplacení to zvládnu,omyl zvládneme, a zase bude líp, zase se bude dařit... S Jackem to zvládnu...Poslouchal mým nářkům ,mým starostím,nedosažených cílů, jeho srst pochytila nepočítaně slz,a zároveň se stal svědkem vděku, radosti,smíchu a vlahých úsměvů...

Blesky pomalu ukončují svůj souboj živlů,déšť přestává vyťukávat neklidné staccato a paprsek teplého zlata vykukuje z poza mraků aby vystřídalo mlčenlivé temné šero za rozzářenou hřející barvu...