Proměny našich cest

Cesty mají vždy nějaký cíl,kdekdo je objevoval,a další ještě objeví,a pořád je co.
kde kdo se z nás již prošel po cestě,aniž si uvědomil,kdo tu šel před ním,a co tu prostě dělal,a jaké měl cile.
Dlouho jsem nemohl pochopit,proč napřiklad uprostřed pole,daleko od lidí,a rušných dálnic je opuštěná kaplička,někde oprávená a svíticí do krajiny,a někde zase už polorozpadlá,s děravou střechou,a krčicí se pod stromy,jako němý svědek zašlých časů,němý svědek historie.Čas prostě dělá divné věci.Člověk je jeho přímým akterem,někdy zachrance,a někdy účastník jejich potupné a skličující devastace.Někdy tomu pomáhá jen čas,který má dlouhé prsty.
V jedné knize jsem našel vysvětlení,ani né tak převapující,jako spíše objemné.Spoustu kapliček vedlo na cestách které měly obchodní charakter,ale ktéré z nějakých důvodů zanikly,ale některé zůstali,či jen ztratili,svůj význam.
Další měly cirkevní účel a to ve velkém měřítku,svou kapličku má spousty světců,ale i pomníčky těch,co se stali objetí zločinu,neštěstí,přírodní katastrofy.
Dnes už těško přijdeme na to co se na určeném místě stalo,a jsou to jistě zajímavé přiběhy a události.
Vím,i dnes se staví podobné monomentalní pomníky obětem nehod,ale i dalších neštěstí,které se v poslední době objeví,což samozřejmně není na škodu,ba naopak,jako připomenutí,a věčnou vzpomínku,jako připomenutí událostí.
Každý pomníček je malá připomínka,kamínek na té cestě,protkaný miliony krásných cest,které někde začínají a končí.