o zelenooké bestii / zápisky milenčiny

*

*

*

Čas není tak zlý...jen se někdy chová nevhodně. Když by měl téct jako med, běží jako o život (o smrt?) a když by si měl pospíšit, dává si na čas... Ale plyne.
Napřed to bylo sedm nocí a sedm dní, včera ještě čtyři noci a čtyři dny a dnes už jen dvě a půl noci a tři dny... a zítra... a pozítří...
Jak dlouho se známe? Poprvé jsme se potkali v zimě a dnes... dnes tě neznám o nic víc než tehdy. Kdo může říct, že někoho zná? Kdo zná aspoň sám sebe?! Neznám tě tedy, ale chci tě... už od zimy a teď , se zimou na krku, mnohem víc. Možná bys mě mohl zahřát... možná jsi to, co mi chybí... možná jsem já to, co chybí tobě...Ale nejspíš nejsme jeden pro druhého nic, vůbec nic...(když nepočítám svoji touhu...)

*

A má touha je bestie...zelenooká příšera, co se mě pořád drží jako klíště. Taky mě vysává, pije mi krev a ohrožuje mozek. Znám ji až moc dobře. Dostane mě, srazí na kolena a pak...pak mě nechá ležet v tý špíně a v tom blátě, bude nasycená a krotká, opustí mě a z dálky bude pozorovat, zeleně... pak ke mně připustí výčitky svědomí... aby mě vytrestala? Ne! Je chytrá, ta bestie, ví, že čím delší je můj půst, tím víc si pak užije... čím víc si užije, tím delší bude zas můj půst... Až na ty výčitky svědomí by se mi to taky líbilo... co to plácám za nesmysly?!...PRÝ by se mi to líbilo... - vždyť já to miluju! Ta hra na touhu je skvělá a je to můj život...Pořád o něco hraju, po něčem (někom?) toužím... někdy vyhraju, častěji prohraju... Ale kdo pozná, kdy je vlastně vítězství vítězstvím a prohra prohrou? Kolikrát už se to otočilo... z prohry bylo nakonec vítězství a ze slavného vítězství zase neslavná prohra... podstatné je hrát dál... jestli teď ta moje zelenooká příšera vyhraje, já prohraju, ale svou výhru bych určitě odskákala mnohem hůř...hlavní je neusnout na (jejích) vavřínech... tak teď se možná nažereš, ty bestie a já přestanu mít hlad (vždyť i já se dívám na svět zeleně...)
...ALE JAK MI POTOM BUDE?!

*

...jak s ní mám žít, s tou bestií, když někdy ani nevím, která jsme která...

*

Ještě kus noci a pak ještě od rána až do večera... ta zelenooká bestie na mě ze tmy blýská mýma hladovýma očima... co tak asi od tebe čeká...? ...a čeho se můžu od tebe dočkat já?... tušíš nebo ne? Hraješ si? Zabíjíš čas? A nebo krmíš svou vlastní bestii...?
...už jen kus noci a pak už jen od rána do večera a možná se to dozvím...

*

... a zase to odpočítávání...dvě a půl noci a tři dny... předtím to nemělo cenu, nedopočítala bych se...moje bestie se trápila, chudinka zelenooká, a já se trápila s ní... a trápíme se dál, protože si obě až moc dobře pamatujeme, jak to předtím dopadlo...spolu se nemůžeme dočkat, spolu se bojíme...čekáme na zázrak, bojíme se zklamání... dva páry zelených očí... chtivých a smutně zkrotlých... dvoje hladová ústa polykající marnou touhu, moje a její fantazie, dva páry hledajících rukou natažených do prázdné tmy... do tmavé prázdnoty...
a tobě je to jedno, klidně si spíš a nebo nespíš a je ti bez nás fajn... a proč by nebylo?... ty nemáš žádnou bestii, viď? ... a jestli jo, pak je malinká a přítulná... schoulí se ti v nohách nebo pod bradu, vrní si a spí... žádný zelený světýlka ve tmě... ta tvoje má hnědý oči a ty ve tmě nejsou vidět... nechají tě spát... a snít... a až jednou ve snu uvidíš ty zelený oči... moje nebo její... pak mi porozumíš... a to už bude pozdě pro nás všechny...

*

... jak já nesnášela matiku!... a teď tu sedím a zase počítám... ještě noc a půl a celé dva dny... a co pak?... a čeho se bojím víc?... toho, že nepřijdeš nebo toho, že přijdeš?... ty její oči jsou všude... slyším její zrychlený dech, cítím její srdce, splašené a zmatené... nevím, jak jí pomoci... vidím její slzy... nepláče ze strachu nebo samoty, jsou to slzy bezmoci a vzteku... a není to ona, jsem to já... Bože, je to Tvůj trest nebo Tvá lhostejnost?... myslíš na mě vůbec někdy?!

*

... včera v noci sis nádherně předla a vrněla, ty moje bestie malinká... pohlazení pro duši i pro tělo... začínáš (nade mnou) vyhrávat... jsi polosytá... ale na jak dlouho? ...a co s tím, teď... a potom?... jen si pořád přeď a vrň, dokud ještě můžeš... však ti zase brzo sklapne...

*

tak se ty naše dvě bestie seznámily... konečně... už o sobě vědí a já teď odpočítávám s tvým souhlasem... takže ještě tři a půl noci a čtyři dny... víc přede mnou než za mnou... jak popohnat čas?... a proč vlastně?! ... napřed čtyři hodiny totálního nedostatku kyslíku, čtyři hodiny, kdy musím krotit tu svoji zelenookou potvoru... a čtyři hodiny se bojím toho, že se pak nezvedneš zároveň se mnou... a to všechno jen když přijdeš... když nepřijdeš, je to ještě mnohem horší...

*

... malé hravé kotě je ta moje bestie v porovnání s tebou... vědět tak, co se ti honí hlavou... jakou hru to se mnou hraješ... nebo spíš co v té tvojí hře mám já za roli...jak daleko je od hravosti ke krutosti?... je to snad jako s láskou a nenávistí?... jen krůček a pár písmenek v abecedě... místo vzlétnutí přehluboký pád... bez návratu...

*

(... krátí se prázdné dny... nutnost?... náhoda?... chci to jen já?... chceš to ty?... kdo víc?...a kdo to jen uhlídá?!)

*

... rozhořel se plamínek... z jiskřičky... trpělivě...pomalu a nenápadně...roste a sílí (šílí?!) a my přikládáme a já blázen se o něj ještě hřeju a vím, že mě spálí...polínko k polínku... jednou ty... jednou já...kdo z nás to uhasí, až se nám to rozhoří ještě víc?... jen nespálit mosty... chci se vyhnout popelu... zatím jen udržuju oheň... jako ženy od věků... ty se nebojíš... asi víš, kdy a jak hasit... já ho znám... už jsem se spálila a bojím se...nefoukám do plamínku, je to nebezpečné a nikdy nevím, jak to dopadne...fouknu moc a pokud bude slabý, uhasím ho navěky... fouknu málo a pokud bude silný, zničím sama sebe... tak se zatím jen tak hřeju a doufám, že ty s ním umíš zacházet...

*

Ty zítra nepřijdeš a já zešílím...(zesílím?)... moje bestie naříká... obě naříkáme... je ti to jedno? ...nevoláš... nepřicházíš... nemůžeš? ... nechceš? ...kam jsme se vlastně dostali? ...blíž nebo dál?...co s dnešní nocí a zítřejším dnem? ...jak se jich co nejrychleji zbavit?...musím se ti podívat do očí... a už před pěti dny bylo pozdě...

*

...jeden strach odejde a nahradí ho jiný... od středy ke středě spousty strachu... ale tenhle byl zbytečný...tys přišel dřív než já... a co tvoje strachy?
...mně pak bylo krásně... až loučení zas zabolelo ...ta moje zelenooká bestie si jen tak tiše vzdychla a odešla se mnou spát (ale moc se jí nechtělo...)

*

... spinká ta bestie... usnula i bez tvých písniček na dobrou noc... unavená, vysílená čekáním usnula... občas ze spaní zakňučí, trhne sebou a nenechá mě spát... jindy spí jako neviňátko - to když se jí zdá něco pěkného ( o tobě, někdy ) ...spí, ale jen proto, že nemá s kým být vzhůru... a proč... spí a čeká, až ji svou písní zase probudíš...

*

*

*