můj život

Co se vůbec změnilo za ten rok, kdy jsem oficiálně plnoletá? Druhá neméně podstatná otázka je, jestli ty změny k něčemu byli? A tu třetí otázku si s dovolením nechám až nakonec...

1. Rozhodně můžu legálně pít alkohol. No v mojí situaci se prakticky nic nezěnilo. Takový ty kecy o tom, že mě to pak přestane bavit, musel vymyslet naprostej moula. Já piju protože chci a ne proto, že když mě chytí tak mě pošlou k přestupkovýmu...

2. Uvědomila jsem si, že pokrytci, práskači, blbci a další takový ty rádoby lidi a kamarádi nejsou jen jednoho druhu. A taky, že v konečnym efektu je úplně fuk, proč jednali tak jak jednali.Čili účel nesvětí prostředky.

3. Růžová neni tak špatná barva, protože od tý doby co jsem poznala Ivetku, její růžový království a znovu se koukla na Pravou blondýnku, začínám chápat, že růžovou může někdo vnímat jako barvu. (Ale nosit jí nebudu.)

4. Je vlastně úplně jedno, že vám všude vykaj, doma budete pořád to samý dítě...pořád budete doma posluhovat a nedovolej vám nic, protože by se vám mohlo něco stát (trudný život domovníka za polárním kruhem...)

5. Vím, že čim jsem starší, tak mě míň věcí nadchne. Nevim jestli to s tim přímo souvisí, ale je to tak. Třeba před rokem mě ještě nadchlo takovejch věcí – pěknej muzikál, nová písnička, pěknej obraz, program kdejakýho festu, ale dneska? Na všechno jen blbě čumim a řikam si: Hmm, jako pěkný no...nejhorší na tom ale je, že to vim a odmítám proti tomu bojovat...

6. Nacházím čím dál tím víc pravdivých přirovnání...

7. U Titanicu (u scény Rose Dawsonová) budu řvát vždycky, stejně jako u Zapisníku jedný lásky, Střihorukýho Edwarda a Velmi nebezpečnejch známostí...

8. Přes všechnu svou plnoletost nechápu jak funguje elektřina.

9. Konečně jsem zjistila proč nechodím na diskotéky. A to až po hrůzostrašné zkušenosti. Nechodim tam proto, že tam vymejvají mozky.

10. Pořád mě hrozně štve kritika na mojí osobu. A jiný už to nebude.

11. Rozhodně jsem přehodnotila žebříček svých přátel. Čim to, že ta největší svině je vždycky tak „setsakrablízko“?

12. Utvrdila se v tom, že rodinu nepředělam, ale z jejích rozhodnutí a názorů budu pořád stejně nasraná. A tak jsem začala žrát anti-stress prášky.

13. do třináctice všeho nešťastnýho: Přesto, že je mi devatenáct let, pořád nevím kdo jsem a obávám se, že ani nikdo jinej.