Bíšovi, protože je filosof

Občas, když se dívám na prázdný rámeček a nad ním čtu nápis Text, přistihnu svou mysl, že se cítí prázdně. Nemám za sebou přečteny svazky knih, neznám díla významných malířů dávných dob. Jsem vyznavač krásy, kterou rozlišuji zevnitř. V obrazárně se nadchnu pro detail i pro portrét. Miluju, když cítím velikost dějin. Bolí mne za krkem jak zvedám hlavu abych se mohla pokochat malbami na stěnách a stropech sálů. Obdivuji tu sílu ducha, epochální výjevy doby. Mé kreslení zůstalo zakrněné v naivitě. Zkouším brát do levé ruky pastel a bez cíle čmárám. Kreslím pocitově a z kostrbatých tahů ruky během chvíle vytvořím něco,co je složeno ze samých kudrlinek, vlnek a klubíček . Nevím, ale říkám tomu automatická kresba. Chtěla bych dostat hodiny odblokování sebe samé abych v tom svém
nitru našla kousek umělecké vlohy. Je to těžké. Do levé ruky beru tužky a do pravé pero. Nebyla to zrovna správná volba, přecvičovat leváka. Je jak nedopečený chleba. Talentu ve všem napůl. Slovo chci,jsem zaměnila za musím, protože v životě jen musím něco dělat. Starosti mně svázaly ruce i hlavu. Sny se zaměnily za povinnost. Jen někdy se mohu rozmáchnout a unášet se proudem. To jsou ty chvíle, které si užívám. Lidské trable si nepouštím k tělu. Jsem tu já a mé já, které je rádo na světě, cítím sílu Vesmíru a rozjímám s ním. Nabývám nové bohatství, které mne obrušuje jako drahokam. Usínám s myšlenkou na lepší zítřek, na novou etapu mého života. Věřím, že až v sobě objevím skvosty, které mně byly dány do vínku, tak zazářím jako hvězda na nebi. Prozatím mně bude stačit, když splynu s přírodou a stanu se jejím spojencem a článkem.