Franz Kafka - Proměna

Nejznámější povídka Franze Kafky popisuje příběh Řehoře Samsy, jenž bydlí se svou sestrou a rodiči a jednoho dne zjistí, že se proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz a není s to se obrátit na břicho, natož vstát. Děj se hrotí do tragického vyvrcholení celé nezáviděníhodné situace, v níž hlavní hrdina postupně opouští onen svět.
První moment, kdy jsem zapochyboval nad úmysly autora, nastal hned na začátku celého příběhu. Udivila mě apatie, s jakou se Samsa vyrovnal se svou paranormální situací; totiž že se probudil coby brouk, a přesto situaci psychicky zvládl bez újmy. Je přirozené, že člověk, kterému se něco takového stane, je přinejmenším v šoku, ne-li v agonii, avšak Samsa se jen podiví a dál již jen přemýšlí, jak se dostat z postele, aby nepřišel pozdě do práce. Existencionalistický nádech Kafkovy tvorby je zřejmý již v tomto momentě. Totální rezignace se zde spojuje s nejistotou a nepochopením samotného bytí.
Následuje dramatická scéna, kdy si jeho vzezření všimnou i ostatní členové rodiny a v částečně loajální roli zůstane pouze sestra. Autor se tímto snaží vyjádřit odpor obyčejných lidí ke všemu co je jiné, vymykající se z normálu. Odpor k lidem, kteří jsou nějakým způsobem postižení, ale nemohou za to. Samsa se bleskově ztotožní se svou pozicí a v průběhu dalších dní již jen zkouší, jak zdolávat různé překážky či jak šplhat po zdi. Eventualitu návratu do normálního života již absolutně zamítá, je si jistý, že nelze očekávat ani minimální pomoc. Samsa se snaží o synchronizaci svých nohou, čímž se naučí šplhat po zdi. Postupně pak zjišťuje, že jeho jídelníček po „proměně“ pozbyde pestrosti a přestože se sestra snaží a nosí mu jídlo, jeho trávící ústrojí je uzpůsobeno jen na úzký okruh potravin. Diskutabilní situace nastává ve chvíli, kdy Řehoř odpočívá na obrazu, který zůstal jako dominanta v jinak již zcela vyklizeném pokoji. Svádí těžký vnitřní boj, neboť mu dochází, že jeho životní teritorium se závratnou rychlostí zmenšuje.
Zlom nastává ve chvíli, kdy Samsovi dovolí rodinu sledovat rodinu při večeři. Čtenář je naplněn hořkým očekáváním rodinného sblížení a zároveň šokován přístupem otce, který si neuvědomuje, že Řehoř je i za pouhé nahlédnutí za dveře nevýslovně vděčen. Při jednom z večerů je ale Řehoř zraněn hozeným jablkem, jenž mu prorazí křehký chitinový krunýř a těžce Řehoře zraní. Smutná situace nutí sdílet čtenáře krutý úděl společně s hrdinou a postupně popouštět beznaděj, s jakou hlavní hrdina hyne. Nicméně ani ve chvíli umírání není Samsova paleta emocí nikterak rozbouřená. Umírá s naprostou odevzdaností a spontánností, nepovažuje již svůj život za podstatný.
Filozofie Kafkovy povídky je nejbližší existenconalistickým teoriím Sorena Kierkegaarda, který ve svých studiích často řešil problematiku negativních pocitů, osamělosti a deprese či Gabriela Marcela, jehož učení nabádá nazírat na člověka zevnitř, pochopit jeho duši, rozpoložení. Nutí filozofa k empatii, z čehož pak vyplývá očekávání určitého množství asertivity. Blízké názory má i Kafkův současník a zároveň jeden z nejuznávanějších existencionalistů Karl Jaspers, jenž navazuje na Benedikta Spinozu, Imannuela Kannta i Fridricha Nietzscheho. Učení Fridricha Nietzcheho má ale v Proměně také svůj díl. Samsa umírá dle zákona přirozeného výběru a uvolňuje místo duševně slabším, ale fyzicky silnějším jedincům. Nahlédneme-li do antiky, jistou podobnost můžeme shledat v učení Herakleita z Efesu. Ten tvrdil, že vše se mění a plyne, což později konkretizoval výrokem „Jedna látka žije smrtí druhé“. Opět je zde poukázáno na zákony přírody – Řehoř musí zemřít, neboť je pro svět již nepotřebný – udělá místo dalšímu.
Kafka však svou tvorbou zárověň kritizuje i způsobem politickým. Upozorňuje na rostoucí vliv byrokracie(Zámek), čímž se ztotožňuje s kritikou Herberta Spencera či na korupci a nespravedlivost justice(Proces). Ve své podstatě však postihuje nedokonalost celého politického systému, zejména pak jeho dominantní vliv nad životem, ne-li osudem každého jedince, jenž pod daný státní útvar patří. Poukazuje na vzrůstající trend zneužití moci, úředního postavení i fyzické nadvlády. Kritizuje v celé šíři přemíru umíněnosti a arogance úřednictva, jakožto i jeho částečnou zbytečnost ve společnosti.
Smysl povídky Proměna lze hledat snad především v naléhavosti, s jakou autor líčí svoji duševní úzkost, způsobenou paradoxně ne přiblížením se pochopení jsoucna, nýbrž nejistotou ze samotného bytí, nenalezení transcendence i s reálnými obavami před rostoucí vlnou antisemitismu. Jak by asi povídka působila v situaci, kdy by se Samsa v okamžiku proměny ihned převalil na břicho a zburcoval rodinu? Jak by se charaktery postav vyvíjely dál? Do bytu Samsových by vtrhl tým elitních chirurgů a badatelů a celá záhada by posléze vyústila v triviální odhalení Řehořova nemístného žertu. Mělo by takto klasicky koncipované dílo filozofický ohlas?
Otázkou mnoha filozofů a literárních kritiků ostatně nadále zůstává, proč autor u této povídky použil celé jméno hlavní postavy, přestože u jiných takto sebereflexivních děl užil jen pseudonym K., Josef K. atd. Za zmínku stojí i malý textový rozsah, kterým se proměna absolutně liší např. od románu Zámek, který byl naopak až moc zdlouhavý a rozvleklý a čtenář při něm po čase beznadějně zabředl do téměř stojatého toku děje. Možná autora napadlo, že bude-li Proměnu koncipovat takto krátce, stoupne tím naléhavost jeho sdělení tím, že se čtenář lépe zorientuje.