Zvláštnosti sobotní noci

… ten obrys postavy, pohybující se do rytmu basů, které ohlušujou ..zapsaný v paměti. Chtíč znát celý jeho život .. tak moc odlišný než jiní a tak moc stejný jako jemu podobní … čím blíž je možné dostat se k němu, tím víc pak dokáže ublížit, udělat cokoliv, zlomit … svět, o kterém nemám ani tušení .. a já v něm stejně pořád vidím toho malého kluka .. předškolní věk, prstýnky za pár korun ..

… zase jiné vzpomínky. Úsměv .. a problémy dovádějící k zlosti a starosti zároveň. Fajn, vědět o něm zase něco .. po té době .. jenom povídat si s ním … mít radost, že ho vidím … nic víc, nic míň …

… někdo, kdo je pro mě víc, než si kdokoliv myslí! Kdo mě poznal .. poprvé, opravdově, do hloubky … kdo probudil ve mně to ´sama sobě věřit´ , ´vnímat jinak než okolí´ . Cíle, plány, přání. Přátelství z nejkřehčího skla. I malý kamínek dokáže to sklo bortit … snaha ochránit. Strach ze střepů …

… vzpomínky, tolik let. Spojitost nás dvou, sestra a sestra. Potřeba udržet, uchovat. Říkalo se ´navěky´. Opravdu? Pořád ta víra, že ano … jenže ty pohledy na věc. Ty pitomé pohledy, které mění se a nejdou vymazat!

… jako rodina. Lidi, co znají se odmala. Říkávaly jsme nevinnost, kterou jinde nenajdeme. Že lidi mají nám co závidět. Lidi, u kterých špína, vztahy a pomluvy przní svět … Jistota, že kamarád je prostě jen kamarád. Jenže …

Ti všichni za jediný večer.
Podlamovali kolena a brali dech …