Jaké to je, žít ze dne na den?

Víte, celkem často mě napadá, jaké by to bylo opustit tuhle dávnou zaběhnutou a opakující se realitu, sbalit si věci a odjet do Říše divů, která se skrývá zrovna za mým zrcadlem.. Opustit každodenní stres, hádky, začmouděný vzduch a vrhnout se vstříc novému, dobrodružnému životu s ranečkem na zádech, odkázaná na dobročinnost ostatních, kouzelných tvorečků a možná i skutečných lidí. Nemyslím si, že svět, ve kterém žiju, je jen jeden a po smrti budu ztrouchnivělá ležet v rakvi.. Možná se narodím někde jinde, možná se narodím někomu jinému. Ale to už je jiná kapitola..
Někdy se mi ve snech objevují jiné dimenze, jiní lidé a jiné "světy".. Zajímají mě, lákají.. Jenom čekám na den, kdy konečně roztáhnu křídla a vyletím vstříc do dáli.. Do neprobádaných pralesů, ponorkou až na dno moře, raketou do černé díry a tajným chodem do podzemí..
Jen pevně věřím v to, že tohle není jen bláznivý sen puberťačky.. Možná si za pár let nebudu pamatovat nic, co sem píšu.. Ale žiju okamžikem a musím přiznat, že představa, že nejsme ve vesmíru jediní, mi nahání hrůzu a zároveň mě láká..
Upřímně, sama jsem lekavý člověk a dobrodružství je rpo mě noční můra.. Možná se jednou probudím a zjistím, že se tolik nebojím.. Možná mi to ulehčí cestu.
Možná je můj dosavadní život jen hloupý sen a já se probudím někde na ostrově. Sama. Jako Robinson Crusoe..