Každý máme svou lampu
Každý máme svou lampu
Anotace: takové uvažování o světle ...
jako děti jsme s ní uměli svítit,
nemá smysl obviňovat okolnosti,
prostě je tomu tak,
že mnozí z nás
když dospíváním dozpíváme,
a pak jsme strašně hladoví
po světle
a když najdeme někoho,
kdo s tou svou lampou umí svítit
tak máme tendenci se na něj
lepit jako můry,
je to pochopitelné,
vždyť jsme tak hladoví.
Některým můrám
se povede svou vlastní lampu rozsvítit v osamění,
jiným pozorováním těch, co již svítí,
však, kdo svítí sám, již na jiné světlo nemusí,
proto se pořád zdá
že je víc těch, co nesvítí a hladoví.
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
j.c. aď broučci, vykouzlil si mi úsměv
bóžinku, já mám už zase infantilní náladu :)
http://www.youtube.com/watch?v=2Ycx9nEXEaI
18.08.2009 12:15:00 | Romana Šamanka Ladyloba
Téměř úvodní list z kroniky svatojánských broučků..
jak jsme jim v mnohém podobní...
***
JIří senior
17.08.2009 20:50:00 | j.c.
Moc se toho na mě nelepí...asi nesvítím...zato já jsem ta můra, která se ráda přilepím...taky už nejsem tedy to dítě, tak doufám, že se mi ještě někdy ta moje lapa rozsvítí...
17.08.2009 19:07:00 | Sůva
Moc se toho na mě nelepí...asi nesvítím...zato já jsem ta můra, která se ráda přilepím...taky už nejsem tedy to dítě, tak doufám, že se mi ještě někdy ta moje lapa, taky rozsvítí...
17.08.2009 19:06:00 | Sůva