Vrcholné umělecké činnosti

Při tomto slovním spojení mě napadne třeba antika. V antice se věnovali duši obecně více, než je tomu v době dnešní a vlastně i než tomu bylo ve středověku. Ono církev či scholastika se nedá podle mě důstojně nazvat "péče o duši", což umění vlastně je, lépe řečeno - péče o duši je jednou z úloh umění.
Ovšem tady narážím na jednu substanci antického umění, ke které se vlastně odmala stavím s nezájmem (pozor - nezájem a odpor není to samé) a tou složkou je sport nebo-li péče o tělo. Řekové mají vlastně "na svědomí" Olympijské hry. Co je z nich dnes? Tady je možná kámen úrazu - považujete dnešní sportovce za činitele vrcholných poctivých uměleckých činností v dnešní době dopingu, špatné životosprávy, touhy po moci a penězích a všem s tím souvisejícím? Určitě souhlasím s názorem, že vždy bude někdo poctivý a ža individuální sportovci nemají narozdíl od těch kolektivních na koho svádět svůj neúspěch.
A jsme opět v antice! Mravy, etika!Nebylo to přeci jen dříve trošku poctivější? Právě díky tomu se tělo ctilo a vlastně tím i šlechtilo ducha, tak, jako péče o duši za určitých podmínek šlechtí tělo. Asi takto se sport vytratil během staletí z důstojné pozice v oboru "umění" - úpadkem morálky, "změnou doby".
Ćlověk si takto meze umění vytváří. V podstatě se ztotožňuje s aktuálním vzezřením umění a kultury doby a vůbec pohodlně podléhá představě, že toto je to správné a že nikdy nebylo lépe, dokonce že tím pádem už bude jen lépe. Zajímavé.
Tím nechci říct, že duševní složka umění zůstala stabilní a že všechny tehdejší vrcholy jsou totožné s dnešními. Vskutku nevím, kde se stala ta chyba, ale co se Evropy týče, středověké umění obohacující duši lidskou bylo většinou ovlivňováno církví. Pochybní "vyvolení" pánové se nemálo míchali do politiky, tím se lidstvo fanatizovalo tak, že se nikdo nepozastavil nad tím, že hlásají nedůležitost hmoty a sami za to vybírali hmotné peníze v touze po "moci". Jak raziili bratři Čapkové - "Takoví nám mají vyprávět, jak vypadá Bůh?" Antickou uměleckou uvolněnost vystřídala tvrdá křesťanská askeze. Tím pádem je dnes zase na nás, aby se duchovní uvolněnost nejen v umění vrátila.

Už dost abstraktních obrazů, oplzlých veršů, násilných filmů, nepůvodních divadelních her, disharmonické hudby a chaosu v chování lidstva 20.a 21.století. Uměleckých činností je při dnešním měřítku mnoho, ale ty vrcholné ukáže čas. Pan Masaryk několik tisíc let po antice četl vášnivě Platóna ( a i na tom postavil základy své republiky). V antice dřímala ještě touha po přirozném poznání, ověřeném srdcem. Oslepující církev ve středověku intuici naprosto otupila a dnešní demokracie popírá naprosto vše. A nyní přichází doba, kdy máme možnost utvářet novou kulturu i novou společnost...