Nej...kafíčko v okolí!!!???...

Jednoho krásného, teplého večera...
Pozvala jsem Kámošku na kafčo...prý dělám nej...kafčo v okolí..."Děkuji"
Přišla...zalila jsem kafíčko...
Bylo nádherně, sedly jsme si na terásku...hned jsme začly klábosit...ať se vidíme denně, nebo jednou za měsíc...stále máme o čem klábosit a už několik let...
Máme něco krásného a fakt pevného...je to naše "PŘÁTELSVÍ"...nikdo a nic ho ještě nedokázal zničit...a nikdy nezničí...
Někdy se prostě potkají dvě dušičky...které patří k sobě...já takovou Duši potkala... i když mně i bolela...
přesto teď spolu sedáme...povídáme...a je nám fajn...
Otevřely jsme si lahvinku s motýlkem...koukaly na nebe...a nasávaly jsme tu tichounkou atmosféru toho našeho večera..."hele padá hvězda"...zařvaly jsme obě do toho ticha a rukou vztyčenou k nebi jsme obě ukazovaly, aby o to ta druhá nepřišla...nic jsme si tedy nepřály...ale obě víme co si příště přát...jen nesmíme zase jen řvát a rychle si to naše přání přát...
tak příště Kámoško moje...jen to šťouchnutí
Otevřely jsme druhou lahvinku s motýlem, vzaly si teplé fusky a seděly a hleděly jsme dál...Velký vůz nad náma ujížděl a nám se stále nechtělo spát...zásoby s motýlkem došly...sfoukly jsme svíčky, řekly si dobrou a zase někdy...to někdy bylo už za chvíli...sešly jsme se tu na Literu..."jakto že nespíš?"...no jo už jdu :-)