Osud...

Myslím, že my všichni jsme se už někdy zamysleli nad tím, co je vlastně Osud... Já nyní vnímám osud především jako hybnou sílu v mezilidských vztazích. Třeba jestli mi Osud dovolí potkat člověka, kterého mám ráda... Nebo jestli dovolí lidem okolo mě pochopit mé nálady, mou povahu, mě samotnou.
Ale co je vlastně Osud? Není to jen jedna velká Náhoda? Nebo velká souhra Náhod? Možná na tom mají podíl myšlenky všech lidí kolem mě, právě ty myšlenky, které neznám. Nedávno mi jeden člověk napsal, že lidský život je hra kostkami: když nepadne ti, čeho bylo zapotřebí, tož naprav uměním, co padlo náhodou... Ano, do jisté míry snad... Ale nemohla jsem souhlasit úplně. Což je lidský život vážně řízený tak velkou náhodou? Mě potom napadlo přirovnat život k šachu. Ke hře, ve které sice nevíte, co udělá soupeř, ale mnohé můžete ovlivnit vlastní vůlí, vlastním rozumem nebo vlastní hloupostí. Existuje také pěkný citát, který říká „cokoli ti Osud dá, to snášej a zvítězíš nad ním“. I tohle se dá považovat za pravdu. Já ale nechci útrpně snášet rozmary Osudu. Pokud se mi něco nelíbí, budu to snášet, ale jen tehdy, pokud to sama nedokážu změnit. Pokud bude šance na změnu, budu bojovat. Je to v podstatě kombinace dvou výše zmíněných citátů... Jen je někdy problém v nechápavosti druhých...
Ano, narážím na naše protějšky, které mnohdy neumí nebo nechtějí chápat naše problémy. Někteří pochopí problém i z lehkých náznaků, dalším musíte říct, kde je problém. A potom je několik takových, kteří to nepochopí ani když už to jednodušeji vyjádřit nejde... Ale co když už potom nemáme sílu jim to dál vysvětlovat? Většinou asi následuje radikální řešení... Ne, opravdu to takhle dál nejde, musíme jít každý svou vlastní cestou... Jakou roli že v tomhle sehrál náš přítel Osud? Poměrně velkou... Nejprve zařídil, že jsme se vůbec potkali, potom nám ukázal problémy a nakonec zajistil nechápavost protějšku... Proč tohle všechno milý Osud dělal? Buď u něj máme nějaký vroubek a proto nás nemá rád nebo má pro nás nachystaného někoho, s kým nám bude skutečně dobře. A potom je ještě jiná možnost – chtěl nám dát velkou lekci (a povedlo se mu to...). Možná už přítel Osud toho člověka vidí někde v naší blízkosti, možná ho vidíme i my jen si nejsme jisti, jak to celé bude dál... Jednou se taky může stát, že kvůli Němu zůstaneme osamělí a smutní...
Potom však nastupuje právě Náhoda, věrná přítelkyně Osudu. Tahle Náhoda nám ráda do rukou pošle někoho, kdo nás pochopí a bude nám rozumět... Ale proč? Proč se Osud a Náhoda tolik angažují v našich vztazích? Je to snad tím, že naše vzájemné vztahy nezávisí jen na nás, ale i na lidech okolo? Nebo je to proto, že do druhého člověka nikdy úplně nevidíme? Nebo jen z toho prostého důvodu, že pro nás tihle dva souputníci mají někde nachystaného ideálního partnera? Možností je spousta, jak mohou vědět, kdo je ten pravý? Tohle je doména Náhody... Je to věčná a zručná čarodějka bez které by byl svět příliš předvídatelný a tím pádem i nudný... A Osud by neměl co dělat....
Co je tedy Osud? Souputník Náhody napravující to, co Ona zašmodrchá, pomáhající setkání... Věčný přítel i protivník... Je nutné se mu postavit i snášet jeho vrtochy....