Stín

Tak tichá bývá postava

co pod mým oknem POSTÁVÁ...

Škvírkou pod záclonou pozoruje,
jak odhazuju ponožky do kouta,
a hodiny sedím před TÍM obrazem - jen tak - na koberci...

Proč jenom někdy nezaklepe? Čekám každý večer.. marně.

PROČ jenom nezaťuká kamínek o okenici? Čekám každý večer...marně.

Škvírkou pod záclonou pozoruje,
jak chci pootevřít
-jak sbírám odvahu-
vždycky končí v koutě, těsně vedle ponožek...

Stulím se do něhy svých přikrývek
a
vím,
že on hledí do tmy v mém pokoji škvírkou pod záclonou...

Dnes už nečekám...zase až zítra...