Budoucnost tvoříme my

Budoucnost tvoříme my – čili jaké si to uděláme, takové to máme a budeme mít. V posledním století prakticky od prvního vynálezu, který fungoval pomocí páry a ne lidské síly a jeho dozoru, lidé zpohodlněli. Zvířata, která pomáhala při práci, se odsunula na druhou kolej a když se podíváme blíže, dneska slouží jenom na maso. Přitom tato surovina je nejdražší ze všech a zabírá se tím zbytečně moc orné půdy. Ale proč ne, když to nemusíme dělat sami a máme na to stroje, že? Na co bychom chránili vodu, když nám ji čističky vyčistí? Proč bychom něco měli dělat, když můžeme jenom sedět doma u televize a jíst? Proč bychom se měli zajímat o budoucnost? Nějak přece bylo a nějak bude…
Tempem jakým lidé žijí, vybíjejí zvířata a kácejí pralesy, se nedožijeme dalšího století. Na co se budou koukat naše děti? Na vyprahlou pustinu a obrázky zvířat v knížkách, které patřily jejich rodičům, kteří ovšem měli to štěstí vidět zvířata ještě živá a krajinu zelenou? Jak vysvětlíme budoucím generacím, proč to tady takhle vypadá? Proč jsme jim nezanechali aspoň kousek krásy, kterou jsme mohli pozorovat my, ale nevážili jsme si jí? Jak jim to vysvětlíme? Co jim řekneme až nás systém a materialismus semele? Bude tady mít vůbec někdo výčitky svědomí nebo to bude každému jedno, jako do teď s tím rozdílem, že dneSKA ještě můžeme začít přírodu chránit?
Když trochu odbočíme a podíváme se do ,minulosti, ,zjistíme že i když se svět začínal stávat materialistickým, utvářely se skupiny, které proti tomu protestovaly. Jedno z nejvýznamějších je asi hnutí hippies, které se utvořilo v 60. – 70. letech minulého století. Lidé, štastní, že vůbec můžou žít, vyjadřovali lásku ke všemu živoucímu. Odsuzovali materialismus a všechny jeho následky. Proč tak nemůžeme žít i dnes? Věřili ve svou ideu, ale systém je bohužel pohltil. Otázka je jestli by se to stalo i kdyby jich bylo víc? Dalšími protestujícími lidmi se stali punkeři. Lidé neuznávající systém, nic co by je ohrožovalo a omezovalo jejich svobodu, bojují za práva zvířat a za čistější prostředí dodnes. Proč to tak nemůžeme dělat i my? Když nás bude hodně, můžeme ještě zachránit svět pro budoucí generace, které nám za to jednou možná poděkují….
Otázka je jestli ještě není pozdě. Můžeme doufat že ne jenže kdo ví?Dneska vyhynul jeden ohrožený druh zvířete zítra další… kdo to zastaví? Třeba o něco podobného budoucí generace ani nestojí,třeba jim stačí opuštěný a prázdný svět plný techniky a ničeho, co by žilo. Třeba tady na konec zbyde jenom jeden člověk, který díky technice pomocí jednoho mávnutí prstu ovládne celý svět…