elaborát

CO SE SE MNOU DĚJE......


Neděje se se mnou nic a děje se toho hodně.
Sem to pořád já, zůstávam pořád stejnej ale přitom se měnim....
Mutuju....Jako larva.Jako ňákej zakuklenec smrtihlava ze kterýho bude každou chvíly noční motýl nebo podobnej odpornej hmyz.
V noci když spim v krádá se mi do spánku a tahá mně ze snů.Noční můra.Nesnášim hmyz.I když né tak docela.
Rozumý tomuhle někdo?Já teda ne.I když né tak docela.Tak snad proto tenhle elaborát.
Elaborát na téma který mně evokuje, vzrušuje, dráždí, provokuje, vyzívá, a všechny ty podobný slova podobnýho i nepodobnýho významu...
Téma který zní: CO SE SEMNOU DĚJE...

Nevim.Ale co vim, že něco určitě.Co to ale je nemůžu říct.Myšlenky a pocity mýho vnitřního napětí a neklydu sem se nejprv snažil hledat.
Našel sem je....Držel sem je...Držim je....Do teď...
Když už je držim a vim že nepustim, chtěl bych najít slova kterýma je popíšu tak, aby odůvodňily moje chování který se mnění jako nálada mojí matky který přechod pomalu ale jistě tahá za vlasy barvený tmavym mahagonem, kterej celkem dobře plní svojí funkci zakrejvače začínajcích šedin.Snažil sem jim dát taky podobu barev, ale sou bezbarvý a hnusný i když někdy pěkně vybarvený pestrý a veselý.
Slova a myšlenky co my kolujou v hlavě, který přenášim na klávesu sou stejně chaotický jako já.
Jako ten přechod.Jako ten mahagon........Sou šílený....
Čim to je.Co to zapříčiňuje a kde to pramení co...?
Vim...Někde hluboko mně samotnýho se něco hádá.Sou tam hajzlové a jeden druhýho nechce pustit ke slovu.Myslim že tohle sem si sebou přines už ze tmy matčina lůna a jen to dokrmuju.Dloubu do toho klackem jako malej spratek do kočky rozjetý uprostřed silnice náklaďákem.
Třeba timhle protialkoholnim který mně izoluje od všeho co mám rád.....Ale i nemám.....I když né tak docela......
Moje holka.Je tam v tom dva plus jedna sama s kocourem a všechno padá na její hlavu.Složenky prostě všechno...Sere mně to....Nemůžu stim nic udělat a sem z toho nervózní jak stará panna.Cejtim se jako debil.Jako červ, ňákej hnusnej parazit co se přiživuje a votravuje jak dotěrnej komár.
Mojí rodinu stojim jenom prachy co sem tady...A to jenom za mojí blbost a slabost...Žádná chrabrost......Hajzl jeden.
Sežírá mně to, bolí to....Výsledek.....?Výčitky trpký jako letitej prach na jazyku a následný sebesežrání.Tak zní moje ujetá diagnóza.Léčbu si naordinuju sám....Vlastně už naordinoval.
Poslední dobou se řežu do mozku tim, co sem dělal venku a co tady.Je to jako šroub a matka.Obě strany sou jiný ale patřej k sobě.
Moje plešatá hlava s plechovym ksichtem přicházý na to, že co se stát mělo, stalo se.Uvnitř to beru jako součást mýho vnitřního vývoje který se ale na mojem těle projevuje jinak než by mělo.Tim možná působym ve slepejch očích malejch chlupatejch podzemních zvířátek divně a jediný čeho se dočkávám je nepochopení z pod vlhký země.
Jednou sem schovanej, utíkám.To když vylejzaj z děr a snaží se mně dostat...Kousnout.
Jindy sem venku, jdu vidět a chci bejt viděnej.Jenže vim že sou zalezlý a neviděj mně.
Míjíme se.Něco jako plus mínus co já vim.
Nepochopení.Právě teď v tuhle chvýli.Voni vo mně ví, chtěj mně hryznout ale nemůžou.Nechápem se nevzájem.Nevidíme.
Co to je, kde se berou tyhle myšlenky proč je to tak, a né jinak.....Co se semnou děje.
Trpim, raduju se, směju se, pláču....Potim krev a ronim sekret zohavenosti mýho vlastního já, který chci spravit.Někdy vim někdy nevim jak na to.
To sou ty mahagonový přechody co se projevujou v mojí náladě která se houpe nahóru dólu jak bóje v černejch vlnách slanýho studenýho a rozlehlýho oceánu. Oceánu kterej do těla bodá jako tisíce ledovejch ostří když se topíš.Bolí to a ty nemůžeš....Já vim jak se cejtíš a budu se ti snažit pomoc.Vim že na to mám.Bóji který ses pustil ztuhlejma prstama a už jí vidíš...Je daleko...Houpe se jinde a o kus dál......Je to moje druhý já kterýmu teď právě tykam.Topí se někde daleko jako by v minulosti...V alkoholu...Zasranej etanol...Zasranej já...
Zahoď minulost a koukej dopředu....Na budoucnost....Teprv pak máš šanci přežít....