Žijete za sebe, či "za ně?"

Žijete sami za sebe nebo za ně?


Je člověk v tomto ohledu vůbec nějakým způsobem vyvinutým tvorem? Nebo se poddává hodnotám, které lidstvo vytvořilo a které jsou všeobecně narýsovány a udány přesně? Dnes hojně používáný termín „stádo“ se dle mého názoru tak úplně nehodí, spíše nepřeberná síť takzvaných možností daných zase člověkem a mozkem vyhodnocených jako výhodných či nikoliv. Zvířata se mi zdají v tomto ohledu jako mnohem vyvinutější obyvatelé naší planety. Člověk by řekl, že tato představa je naprosto absurdní, jenže chlupatí či opeření spoluobyvatelé nemají potřebu se odlišit jako lidé, kteří se v tomto věku více či méně snaží vystoupit z onoho stáda a nějakým způsobem z něj vyčnívat, ovšem lidé se v drtivé většině případů pokoušejí tak vehementně odlišit až zpětně opět splynou aniž si to uvědomí. Proč člověk přemýšlí co si má ráno obléci? Aby při potkání ostatních nabyl přesvědčení, že správný výběr barev a střihů působí požadovaným dojmem? A čím je pro nás tento dojem? Jakousi podivnou formou uznání od lidí, které vlastně ani neznáme a jejich názor by pro nás ve věcech, které jsou ve společnosti narýsovány jako důležité byl vlastně naprosto irelevatní a zcela bezcenný?


Co nás potom vede k tomu, že na sebe navážeme atributy, které nás přímo zařadí k mase lidí, ať už mluvíme o jakémkoliv „seskupení“? Např. Formou ukazatelů, kterými dáváme jasně najevo svoji náklonnost např. K hudebnímu stylu? Dává nám pocit ztělesnění představitele některé z těchto skupin větší pocit potencionální síly, které vytvoří naše podvědomí? Že na všechny ty výmoly v našem kanálku najednou nejsme sami? Nebo jde o prosté plnění našeho ego váčku a tím o jakýsi nárust sebevědomí? Lidé tímto způsobem většinou potlačují sama sebe a vytváří hodnoty pouze podle toho jak radí návod a narýsované linie...či naopak? Vytvářejí tímto způsobem více čar do výkresu protože mají najednou pocit, že mohou? Získá tímto způsobem jejich podvědomí sílu uvažovat o podobných seskupeních a jiných hodnotách?


Opravdu uvažující člověk má ze všeho nejvíc strach ze svého podvědomí.