Zamyšlení vánoční

Je vánočka, co se peče v kdejaké domácí troubě zosobněním pravých a autentických vánoc, plné stoly cukroví, které skýtají hrozbu kdovíjakých nezištných důsledků a tisíce těl mrtvých kaprů symbolem toho, že mají být pokojné, láskyplné a klidné šťastné Vánoce?

Lidský styl přirozeného života se zcela minul duchovnímu významu tradice, a dovolím si říci českých, Vánoc. Tu tam jsou poklidné stmelené společenství nejmenších jednotek, rodin. Dávno uschlé květy všeho, co mělo klíčit celým rokem jsou jen zvěčněnou připomínkou toho, že Vánoce nejsou tím, co za nimi častokrát většina lidí vidí.

Vánoce = pro většinu lidí nakupování. Prachobyčejný shopping. Tradice tak přejatá ze západních kultur od našich dnes již evropských hranic. Nakupování? Proč? Vánoce nejsou o vydání se ze všeho co máme a pokud nemáme, z nám zapůjčeného. Nebo ano? Přeci jsme tak do hlubin nezasunuly tradici pokorných a lidských Vánoc, které se obejdou bez gigantomachických a rádoby pompézních dárků, které končí jako většina netříděného odpadu před kontejnery v lepším případě a v tom horším, kdekoli, kde se lze jen podívat "uvnitř" naší malé pospolité zemičky české, moravské a slezské.

Že se nakupování stalo symbolem a personifikovanou metaforou lidského prožívání druhé dekády prosince, je zřejmé již posledních dvacet let určitě a předtím jen z vyprávěných příběhů těch dříve narozených. Lidé za fenoménem nakupování, ín bona spe, vidí jediný účel, jak "přetrpět" Vánoce. Totiž úzkému kruhu bližních splnit trpnou a trpěnou povinnost, totiž dát dárek. Olbřímých rozměrů v podobě všemožných rádoby důležitých spotřebičů high quality, které jsou stejně nepotřebné, jako nejpotřebnější věci, každého kterého, stejně jako předražených šmuků všech kovovýrobních podniků a prodejních služeb na zlato, stříbro a drahé kamení.

Dárky, v podobě koupených věcí, jsou, troufám si tvrdit, jednou z nehorších "komodit" Vánoc. Jsou jenom zástěrkou toho, co se za rok "nestihlo", na co se zapomnělo, a co se zanedbalo? Proč celou situaci hrotit a nekoupit mamince, partnerce, kamarádce, či manželce prostě něco, co potěší kdykoli během roku, a čekat na Vánoce, jako rádoby příležitou dobu k tomu to učinit?

Tradice, přeci. Lidé vidí, ve zkresleném obrazu Vánoc cosi, co do tradic nepatří. Obdarování, vzpomenutí, to jistě ano, nicméně proč pouze o Vánocích? Jedno hnutí, které má v české republice podporu se otevřeně přiznává k tomu, že Vánoce, v duchovním slova smyslu jsou dnem zcela všedním, ke kterému patří určitý druh symboliky, nicméně se zvláštním statutem. Co se týče dárků, dávají přednost každodenímu vzpomínání na bližní své. Tolik pouhý exkurs. Nicméně...

Tedy shopping. Podtrženo a v přehledové sumarizaci zjištěno, zástupný fenomén toho všeho, co se během roku z určitých důvodů zanedbalo, na co se zapomnělo a co se nehodlalo připoínat. Tedy, nežádoucí.

Pojednal bych rád ještě o shonu, přehnaném vypětí a odpoutání se od vánočních a duchovních procesech. Například shon, je jistým druhem nepochopení Vánoc. Má přeci nastat uklidnění, mrazivým počasím i zpomalení a to nejen tepové frekvence, uklidnění, ale i uvolnění a setrvání ve stavu hodnému čerpání, nebo ne? Proč lidé ještě nakupují poslední možné věci, řeší přesuny svých klientů na jiné termíny, realizují narychlo své weekend´s activity a plánují vánoční dovolené kdesi vysoko v horských penzionech, a nemálo početná skupina i za zelenými hranicemi České republiky? Jsou v lepších případech frustrovaní, trpí depresemi, pocitem podrážděnosti, přecitlivělosti, arogantní vztahovačnosti a to všechno časovým presem. Shon a dynamika spíše než klesá graduje a zenit se očekává s úderem Nového roku, kdy nastane cyklické období věčného návratu k časnosti všech mnou zmiňovaných rádoby zvyků.

Stereotypní zažité a vskutku sublimované a indoktrinované představy o Vánocích se drží pevně jako těžký parfém ženy, která s Vámi necestuje v prostorném kupé již věky. Představy o pravých Vánocích se drží kdesy mimoděk užití Nás všech druhých. Jsou zapsány tam, kam se většina nemá příležitost dostat. V Knize knih zejména, a pak v mnoha příručkách z různých výborů. Ať je to jakkoli, pak tedy dynamika, a rychlost, to je druhý průvodní jev Vánoc, zcela poplatný a v posledku protichůdný pravému smyslu Vánoc.

Kdyby totiž těchto dvou nebylo, nevznikl by třetí, totiž rezignace na tradované a pohnuté vyzdvižení svátků vánočních. Mnoho lidí se hlásí k tomu, a zcela otevřeně, že Vánoce neslaví. Jaké přesvědčení je k tomu vede, ponechme stranou. Vystačíme si s prostým kontatováním, že tomu tak je. Je to, v celku "laciná" a neproblematická odpověď na dvě atakující hrozby. Totiž shopping a dynamický stres, gradující o Vánocích. Ale je to opravdová odpověď? Nikoliv. Pasivní rezignace a konstatování, že tomu tak je, je stejně laciná, jako poplatné slavení a vyzdvihování zástupných symbolů Vánoc.

Je to poněkud ledabylý přístup, když zjistíme, že v podstatě pádnějším přístupem by bylo odbourat celou řadu zdících předsudků, které v souvislosti s tradicí Vánoc byly vystavěny na cestě za duchovně naplněnějšími Vánocemi. Totiž ke stmelujícímu principu uzavřené společnosti, pospolitného charakteru, kde alfou a omegou všeho je princip lásky, dobra, harmonie, klidu a přemýšlení, ale také aktivního přístupu veselí a oslav příchodu očekávání něčeho nového, co nás čeká. Musíme odstranit minulé a obrátit se k budoucímu přetrvávající v duchu Tvůrce věčnosti.