Šťastný a veselý

Občas mám pocit, že na Vánoce se stal svět obětí komerční bouře. Procházím se ulicemi a dívám se do tváří uspěchaných lidí, kteří se ještě den před Štědrým dnem pokoušejí sehnat dárky pro své blízké.
Napadá mě, kolik lidí nemá stromeček, kolik z nich mají místo kapra jen smuteční oznámení a místo čtrnácti druhů cukroví jen stesk.
Připadala jsem si jako neuvěřitelný sobec - najednou mi Vánoce přišly jako strašně komerčně protlačovaný svátek - protože kolikrát jsem uvažovala o tom, kdo se nedožije těch svátků "radosti, lásky, odpuštění.." ( a bůhví čeho ještě)? Letos mě napadá, že tu s náma nebudou lidi, který máme rádi, že tu s náma nebudou nejen na Vánoce, ale že tu nebudou ani když budeme potřebovat obejmout, že najednou celý jejich život se vejde na kus papíru s nadpisem "Opustil nás..."
Mysleme na ty lidi - protože tohle mají být přeci svátky lásky a odpuštění (a nejen na Vánoce, protože láska nepochází jen z Vánoc). Mysleme i na ty, kteří nemají nikoho, kdo by je objal, je totiž důležité, aby se nikdo necítil sám (tak to má přeci o Vánocích být a my na to zapomínáme)... a taky - Vánoce nejsou jediná doba, kdy bychom měli dávat lásku a odpuštění. Vánoce jsou pouze symbol, žádnou zvláštní pozornost nezasluhují - mají nám jen připomenout, jak bychom se k sobě měli chovat v dalším roce...
Šťastný a veselý. Mam vás ráda