Víra

Četla jsem už tolik úvah na téma Bůh, že mě to samo ponouklo k tomu vyjádřit svůj vlastní názor. Abyste chápali, sama píšu povídky - většinou na ně nejsem moc hrdá, ale mám prostě dobrý pocit z toho, že aspoň Open Office chce poslouchat.
Střídavě píšu, střídavě čtu. Střídavě přemýšlím, zda své hrdiny autoři a spisovatelé záměrně posílají tam, kde není žádná naděje. Zda-li jim pak schválně podkopávají nohy, abychom snad uvěřili tomu, že jsou nám podobní a nepatří mezi ty, kteří si poradí sami, kteří jsou třeba nesmrtelní...
A pak mi stačí podívat se večer na Televizní noviny, na Zprávy na ČT1 nebo do novin a s něktěrých nechutných vražd se mi chce až zvracet. Člověk je nesmírně krutý. Jak pak máme věřit v to, že Bůh je milostiv a odpustí i jim? Těm, kteří si to vůbec nezaslouží.
Proč Bůh nezastaví války, když je všemocný? Proč nevymýtí ty strašné nemoci, které před několika lety vůbec neexistovaly? Znamená to snad, že se člověk zhoršil a tím pádem si zaslouží trest?
Existuje vůbec ještě Bůh? Nezabili jsme ho tím, jak si vzájemně ubližujeme?
Pravdou ale bude, že i kdyby neexistoval, lidé si ho samí stvoří, protože potřebují věřit. Potřebují věřit v lepší zítřky, v to, že se jejich děti dostanou na dobrou školu, budou mít děti. Potřebují věřit, že svět ještě není tak špatný... že ještě plodí hodné a dobré lidi.
A možná v to vůbec nevěří. Možná je víra poslední stěžejní bod, kterého se drží. Vždyť se pro víru i vraždí!
Lidé věři i sami v sebe, věří ve své schopnosti a věří, že jimi vybraná cesta je ta správná... Je lepší, když lidé věří sami v sebe - třeba i v to, že dokážou vynalézt ještě mnohem horší ničivější zbraň - nebo když věří v Boha, kterého možná zabil pohled na to, jak strašně si nyní počínáme?

Lady Turmawen