Řekni mi proč knížky jsou...

...řekni mi proč, máme je...
Víte, ono je jednoduché, mít sny. Já mám taky sny. Ale teď mám sen vám něco napsat.
Knížky tu jsou vždycky. Byly, jsou a budou. Doufám.
Doufám proto, že je vytlačuje internet.
Třikrát fuj!

Ale...
Něco mi na něm přijde úžasného.
Knížky tu budou pořád, to ano. Mají své osobité kouzlo, které se skládá z roztrhaných obálek, někdy převázaných kůží. Jiné jsou nečitelné, další čitelné, ale nečitelné pro naši duši; prostě se nám nelíbí.
Jenže uvědomili jste si někdy, že takový Liter je vlastně popelnice? Má své kouzlo stejně jako knížky, které se do našich životů vkrádají a pak zase odcházejí, jako ranní mlha v lese...

Nevím, proč mám ten sen něco napsat. A nevím, proč jsem vyhrála takové dvě pitomé literární soutěže; nikdo to neví, nikdo to neocení, a tady?
...
Je to tu Neskutečné. Krásné. Splní se vám tady sny, přijdete o iluze.
Proč?
Protože vždycky umí někdo psát lépe, než vy.
A proto se možná vyplatí číst knížky. Mají své kouzlo...
Však Liter taky.

Když jsem sem přišla, byla jsem malým kuřetem, myším holátkem, vyvrženým vorvaněm (moje přezdívka na ICQ mě doprovází všude) a nezkušeným člověkem, který si o sobě myslel bůhví co. Ale tyhle stránky...
Ty mě změnili k lepšímu. A vždycky, když si přečtu něčí dílo, přemýšlím, jestli má sen napsat knížku, která má své kouzlo.
Kouzlo psaného slova, i když obálka je nenápadná...