Ideas in bed

Je tak úžasná a jedinečná až mi ztoho skoro běhá mráz po zádech, vážně..., tak jedinečnýho člověka sem ještě nepotkal, tak osobitýho, originálního,... prostě svýho.
Jen když ji obejmu, už nechcu nic, jen ji držet a vychutnávat si ty chvíle s ňou, s mým miláčkem, mou beruškou nejlepčejší.
Ležím na posteli, píšu tyhle věty, koukám při tom na toho nádhernýho medvídka od ní a představuju si ju, její obličej, tělo, pohyby, slova....to jak se na mě kouká těma svýma přenádhernýma kukadlama, to ani nejde omrzet nebo tak něco.... při bližším naklonění k méďovi mě do nosu cinkne ta nejúžasnější vůně, neboli NC, vlastnějakobych cítil ji, jakoby tu byla semnou, ležela vedle mě.Někdy mám pocit, stav, že se na ni koukám a zkrátka mě nic nenapadá, slova, myšlenky jsou rázem fuč a hlava je.... buď úplně nic v ní není, nebo je prostě plná té mé berušky, osobně bych se přikláněl k té druhé variantě.
Tak strašně bych ji chtěl nějak moc říct, nebo jak, že ju strašně moc miluju a nikdy nepřestanu, možná trochu silný slova, ale ja to tak prostě cejtím.Jak moc chybí když nejsu sňou, když ju nevidím, necítím, nedržím za ruku, kolem pasu, nemám ju přitisklou na sebe.... a ještě daleko víc, ale já vím, že si to dokáže představit a moc dobře, a chápe mě, a za to ju tolik miluju....
Když na ňu teď tak myslím, do očí se mi vkrádaj slzy, ale sám nevím proč, snad štěstí a radosti řekl bych, už se nemůžu dočkat chvíle kdy ju zas uvidím, dám ji pusu a obejmu, slzy sem snad zahnal, ne proč bych měl brečet, navíc to mý sluníčko nerado vidí, když brečím, teda aspoň smutkem.
Teď mě tak napadá, vzpomínám...před pár dny to bylo, byl sem u ní doma, a jen tak sme seděly v kuchyni, pily čaj, jedli cukroví, popcorn, a taky sme se smály, teda víc Peťa no :-)...., ale co tím chcu říct, že najednou sem si tak asi uvědomil, nebo možná až teď, že se tak trochu dostávám jako osoba do určitýho rodinnýho (jak bych to nazval, netroufám si říct rodiny) soužití nebo tak něco, však sem to říkal i lásce, že je to takovej zvláštní pocit, prostě novej, ale taky hezkej.
Další vzpomínka na ty její úžasný jiskřičky v očích, to snad ani popisovat nebudu, to se musí vidět, no nebo spíš zažit, jelikož sňou je každá chvíle zážitkem a chvílí k zapamatování.
Jen když ju vidím tak už jen to... to mi dodá obrovskou dávku energie, síly a elánu, a ještě daleko víc a možná aniž bych si to uvědomoval.
22.12.2009