Veverky

Sedíš a jemné lechtání v podkolenní jamce tě sráží na dno.Zvuk plynoucího času ti nesnesitelně lehce píská v uších. Zdivočelé veverky z jinývh světrů louskají ořechy a hlavou ti plyne krásnokrutá bolest,kterou zažívají. A rázem je vše jiné.
Ležíš a se zájmem posloucháš důchodce sešlapávajícího v pravidelných intervalech plastové lahve. Ležíš a ve vnějších sférách tohoto světa na zem padají částečky tvé duše,které od tebe nespokojeně odešly.Ležíš a nemůžeš vstát ,jelikož bez duše asi nelze žít.
Usínáš a jediné,co ruší tvůj polohrubý spánek jsou tepající hodiny na náměstí . Přivřenýma očima vnímáš jejich obrovské ruceobepínající ciferník ,jako tváš plnou akupunkturních jehel.
Spíš a zdání,že za chvíli zemřou je naprosto mylným...a ty v něj přesto věříš.. Spíš a tváš se k tobě nezadržitelně blíží. V poloprázdném okamžiku tojoto dne cítíš jehly na vlastní kůži.
SníŠ a bojíš se,že toto snění se jednou splní a uštvané ruce tě k sobě natrvalo přimknou.