Skříňka nenaplněných snů a přání

Dívej se na hvězdy a tiše sni,tahle noc je Tvá poslední...Zuřivě přeškrtala ta slova a vztekle zmuchlá papír s naškrábanými slovy a s tichým zaklením jej odhodí ke kupě dalších zmačkaných papíru, kde jsou podle jejích slov slátaniny ubohých pokusů literárního ztvárnění pocitů,emocí a v neposlední řadě neutěšěné touhy.

S tichým povzdechem které se jí vydralo z narůžovělích rtů se opře o rám okna a své čokoládově smyslné oči upře na nebe vykreslené tuží,poseté blízkavými diamanty. Možná,zcela náhodou,možná hříčkami osudu, jedna z hvězd na kterou bezmyšlenkovitě a nepokrytě zírala právě uvolnila své místo a spustila svoje tělo na tu banální lidskou zem.
Někteří lidé právě v tenhle okamžik,pocítili náhlou tužbu si něco přát,ale ona...ona ne, už dávno vyrostla z naivních povídaček,už dávno přišla o hořkosladké iluze,sny a přání.
Přání jež se nikdy nesplní,a na dně truhly začnou hnít.
Své unavené tělo opřela o rám okna a své svůdné oči zavřela.
Myslí jí prolétla zatoulaná myšlenka, s trpkým pousmáním si ji vybavila a vytáhla na svou dokonalost,život není fér...,zatoulaná byla proto,protože byla utlačovaná jinými, pro ni možná už teď nedůležitými věcmi a dívčina mysl byla tak přehlcena spousty informacemi,že tahle jediná jí proklouzala mezi prsty. Snad to bylo i tím,že dívka si nechtěla přiznat,prostý fakt, a to že některé věci prostě být nemají. Kdysi když ještě neznala,potíž s výběrem řasenky či snad volbou plesových šatů což mohlo být tak před 100 lety...ne to ne, to přeháním,usmála se sladce,ale smutně,ale přinejmenším to bylo dávno, přemýšlela, že život si sice řídíme samy,dle našich skutků a přístupů se odvíjí budoucnost,ale co když přeci jen,
nějaká malá skulina,osud snad ?,zasahuje do našich cest a mění je jak se mu zlíbí. Někdy si zahrává s hříšnými dušemi,někdy zas přeruší naše nitky plánů a někdy nás nutí zase vstát ze dna,kdy jsme na kolenách,dlaně odřené,ve tvářích vepsanou únavu a slzy v očích.
A tak se jí míhaly hlavou zdrádné myšlenky,že třeba skutečně vinou něčeho co my nedokážeme jen někdy občas ovlivnit se naše cesty po kterých našlapujeme,zapráší, ty tolik křehké nitky se zpřetrhají a my musíme hledat jiný lepší směr,jiné pevnější vlákno.
S prudkým nádechem otevřela ty uhrančivé oči a s teď už lepší náladou přemýšlela,že se nevzdá těch svých snů,jen je chytí za jiný konec,udělá je mnohem reálnější,uzkutečnitelné,to bude to pravý,usmála se.
A s úsměvem na rtech,který se co chvíli rozšiřoval, se vrhla na opětovné literární ztvárnění. Dívej se na hvězdy a tiše sni,tahle noc je Tvá poslední. Rty pomazané medem,masku klauna v šedém. Ve vlasech holubí peří,pohled přez slzy to zčeří. Prst do olova bych strčila,po Tobě tesknila. Už nikdy více říkala,a přitom další plány spřádala.