Má nejoblíbenější kniha

Ve svém životě jsem zodpověděla už spousty otázek. Základní: Jak se máš?, Co děláš?, Kam jdeš?, Kdy přijdeš?, dále zjišťující moje znalosti: Kde leží Maroko?, Na co se využívá olovo?, A jak to, že to nevíš?, bylo by jich víc, všichni je známe. Otázka, o které budu mluvit, spadá pod štítek Oblíbené a nejoblíbenější: Jaká je tvá oblíbená barva, zvíře, rostlina, číslo, město, místo, filmová postava, film, jídlo, pití,... kniha. Právě o knihách tu je řeč. Jaká je tvá nejoblíbenější kniha? Stejně jako u barev však nevím, jakou knihu bych měla zvolit za tu jednu jedinou, která uzmula mé srdce a je má nejoblíbenější. Jedna mě nesmírně pobavila, další dojala či rozesmutnila, jiná udivila a nadchla fantazií autora, ostatní se mi líbily díky čemukoliv jinému. Ale cožpak jde vybrat mezi nimi jedna, když každá se mi líbila něčím jiným?
Přesto vše, co jsem napsala, mám nejoblíbenější knihu. Je krásná jak obsahem, tak vzhledem. Pevná vazba, hladký kluzký povrch, na němž je pěkná kresba, která musí každého na první pohled upoutat a navodit chuť si knihu přečíst. Je však bez ochranného obalu, který se rád mačká a ztrácí. Lehce se v ní dají najít informace o knize, jako například nakladatelství, kdo knihu ilustroval, číslo vydání a podobně. Má pět set stran, rozdělených do kapitol, které mají přiměřenou délku a jsou často prokládány úryvky, kousky básniček, cedulek, letáčků a pozvánek, co se objevují v textu a místy i obrázky, které dopomáhají čtenáři při nedostatku fantazie a obrazotvornosti. Nejen díky tomu se kniha rychle a dobře čte. Je to především ve stránce obsahové. A to nejen díky ději, ale i jazyku autora. Vyjadřuje se velice pěkně, libozvučně, jen sama slova, slovní spojení a přirovnání mi vyloudí úsměv na tváři a obohatí moji slovní zásobu. Mám chuť číst určité pasáže stále dokola a kochat se. I bez toho by tato kniha byla čtivá a čtenáře okamžitě strhla. Úvod není nijak uspěchaný, autor pozvolna odkrývá hlavní postavy, dává náhled, o co zhruba v knize půjde, přesto však mám nutkaní číst dál, ač se nic ještě neděje. Bude to nejspíš zajímavými a přesto reálnými charaktery kladných postav, které si téměř okamžitě zamiluji a zkaženým vnitřkem záporných, které od začátku nenávidím. Což mě však překvapí je, že ač se zdál zezačátku děj jasný, postupně se na něj navíjí další a další události, zápletky a postavy, které mne nadchnou stejnou měrou, jako ty první a já už se od knihy nedokážu odtrhnout, ani kdybych chtěla. Postupně se setkávám s jasnými náznaky spisovatelových názorů na určité problémy, které lehce nastíní a každý může sám polemizovat, přitom se dozvím něco nového, druh informací, které mě zajímají, vryjí se mi do mozku a já si je pamatuji ještě dlouho. Jsou v ní pasáže, u kterých padám ze židle smíchy a i takové, u kterých hledám kapesník, ač nikdy nepláču. Stejně tak se rozplývám nad láskou jedněch hlavních postav a leckdy mne překvapí až dětská fantazie, zdánlivé nadpřirozeno, a já sama si musím domyslet, jak to skutečně je. Uvěřit na pohádky, nebo reálně uvažovat. Vše vyvrcholí naprosto nečekaně a zápletka je originální, předem absolutně nepředvídatelná, která mne donutí si knihu přečíst ještě jednou, abych vnímala i maličkosti, které, jak uvidím, mají velký význam. Stojí za to si ji přečíst i potřetí, počtvrté, …, protože v této knize se dá vždy objevit něco, co vám uniklo a co mění určitým směrem pohled na děj či postavy a to se mi moc líbí, protože nečtu stále dokola jednu a tu samou knihu, ale knihu, která mi vždy dá něco navíc. Myslím, že po ní sáhnu ještě hodněkrát, protože tato kniha mne nadchla, uchvátila, očarovala.
Tato kniha je složením všech mých oblíbených knih. Autor i název neznámý. Neexistuje. Přesto se mi všeho z této knihy dostává, akorát že po kouskách. V každé knize nalézám něco krásného a každou knihu čtu s očekáváním, čím mě překvapí a obohatí. Nevím, jestli jsem radši, nebo ne, že svoji nejoblíbenější knihu nemám. Na jednu stranu by bylo pěkné vědět, že tato kniha mne nezklame a pomůže mi v jakékoliv náladě a rozpoložení svojí všestranností, vědět, jak odpovědět na otázku ,,Jaká je tvá nejoblíbenější kniha“ a moct ji třeba hladit pod polštářem před usnutím, ale možná by se mi potom nechtěly číst ty ostatní knihy, a i kdybych je četla, nemohly by mi dát nic víc, nemohly by se mi líbit víc, a to by mne asi mrzelo. A tak jako puzzle, tak je i má nejoblíbenější kniha složené ze všech krásných, které jsem přečetla a těším se, až její popis opět o něco obohatím díky některé další knize, kterou si přečtu.