Lidi
Lidi
Anotace: ...?
Lidi blouzní a nebo spíš blázní. Dívají se na sebe, usmívají, mluví, ale vlastně vůbec nevnímají. Odpovídají na otázky bez principů, bez smyslu, odpovídají věci, které se očekávají, že odpoví, aniž by si uvědomili, co vlastně chtějí odpovědět. Z očí jim svítí nevědomí, všichni vypadají jako v tranzu, vězni vlastních myšlenek a přetvářky. Slyšíte smích ale cítíte, že ještě před pár lety smích zněl jinak. Upřímnějc. Jinak. Dětsky?
Člověk by neměl zůstávát sám, se říká. Jednou jste sami a jen cítíte ty vlny lítostivých pohledů, kterým stejně nevěříte, protože ani tyhle pohledy upřímný nejsou. Lidi smrděj. Smrděj špínou a lží, smrděj životem a smrtí. Smrděj myšlenkama, který neslyším, ale cítím z nich sálat na dálku. Vidím obličeje, prázdný a smutný obličeje schovaný za masku dnešního happy světa.
Všechno je vlastně jen fraška. Všichni ví, jak to na světě chodí. A stejně se všichni tváří, jak kdyby to vlastně nebylo, protože je to dobře zamaskované. Války, násilí, korupce, chudoba, neštěstí. Lidi utíkaj. Ale jen sami od sebe. Lidi utíkaj pryč.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Smrťákovi však neutečem, i kdybychom běželi jako Bolt, no, a pak se uvidí, jak budeme vidět.Tady jsme opravdu Velmi omezení.
12.11.2016 18:50:55 | Jeněcovevzduchukrásného
To víš, že jo. Smrťáka se nebojím. Děsí mě spíš ta cesta, než dojdu na její konec. Občas si přeju, abych jen tak proplula a rychle to uteklo. Asi jak když se děti ve škole modlí, aby už byla přestávka. Někdy si zase říkám, že toho chci stihnout tolik, a bojím se, že to přijde dřív, než bych chtěla. Ale zároveň jsem po většinu času společností znechucená, holt to tak je. A někteří lidi jako já jsou hloupí natolik, že o tom píšou. Ničemu to nepomůže, nikomu to obzory nerozšíří, žádný novinky světu nenesu. Já vím, ale někdy prostě ráda hodím myšlenky na "papír". Hezký večer!
12.11.2016 23:28:54 | bloumej očima
No, píšeš asi taky hlavně, že Tě to baví.A pokud se to Tvoje psaní líbí ze sta lidí, jen jednomu, dvěma, tak je to přeci i tak fajn:-).Mluvil jsem s pár lidma, kteří zažili klinickou smrt a oni to berou jako Realitu Realit.A já mám navíc důvod jim věřit, mám k tomu i své opodstatněné důvody.:-)
14.11.2016 19:11:22 | Jeněcovevzduchukrásného
Není lepší si přiznat že je tomu tak? v každodenní praxi utíkáme sami před sebou. Nevíme co dělá pravá ruka, když levá spočívá jinde. Mluvíme a přitom je to floskule a vata. Děláme věci typu "Ono se". Je to takové neproblematické a zároveň i vyžadující rutinní aktivitu. Je to celek všech mimiker a masek maskujících stinnou a jedinou stránku lidské duše. Stránku bázně a především chvění, obavy z nicoty a Boha. Jako kajícníci vypadají všichni lidé, kteří si hledají falešné totemy, které uctívají, oltáře poseté zlatem, zulíbané na tisíc způsobů a přitom tak falešně prodané lidské ubohosti nevzpřímit se k lidštějším projevům toho, čemu říkáme život. Lepší by snad bylo říci a přiznat: "Ano, víme o tom, a jsme jen nicotnými kousky velkého vesmíru". Ano, každý si myslí, neskutečně a falešně, že je king a vládce situace, ale situace má jeho, on je jeho figurou a aktérem je mu život, který si ho přihrává od jednoho mantinelu ke druhému.
25.01.2010 18:49:00 | A.N.D.Y.