Nemám čas...

Nemám čas – je jen hloupá výmluva dnešní doby Když chci, tak si jej udělám. Když chci, tak to jde….otázka je? Chce někdo?
Je to upřímnost skrytá za hloupý blábol? Tuhle větu opravdu nemám ráda….něco je nemám čas a něco je, nemám čas (na Tebe).

Ano, něco je nemám čas – když je to opravdu PRAVDA!!
Ale lež? Tu nesnesu! Nenávidím lži!! Hnusné a odporné lži, nenechám si nalhávat něco, co není pravda – nenávidím svět lží a polopravd. Vždycky jsem proti lžím bojovala a vždycky budu!! Nenechám lež vyhrát!

Je to boj o lidskou spravedlnost – a nemíním to prohrát!


Stojíš ještě vůbec o mě? Řekni?!

Co to jako je? Je to upřímnost? Lež? Co?

Myslíš si, že to neodhalím, mezitím co, mě už to dávno zlomilo srdce, myslíš si jak si nepolapitelný, mezitím co já, už jsem tě dávno dostala.
City jsou víc než realita….a před realitou se nejde skrýt, tak jako před city…

Chceš mě svým – nemám čas – stále klamat, nebo mě zklameš jenom jednou a naposled?
Každá rána se jednou zahojí…


Spravedlnost je vlak, který má, bohužel, vždycky zpoždění – ale na každého jednou dojde – a věř, že i na Tebe…mám toho dost!!

Točíš se problémům zásady – takhle NIKDY NIC nevyřešíš…!!

Musíš se rozhodnout – buď já, nebo lži!?

Nemám ráda tu pitomou nesmyslnou větu: Nemám čas – vždycky je čas..a na kamaráda je čas vždycky…nebo snad ne?...

Je tu snad někdo, kdo to vidí jinak?

Když vidím tyhle věty, mám pocit, že na mě padá celý svět, že jsem zrovna ztratila kus sebe, kus Tebe…je tohle normální?...Proč nemá na TEBE někdo čas? Asi tím, že Tě zkrátka už nemá rád…jo…to je ono..nemá Tě rád a skrývá se za výmluvu jménem čas…

Řekni sám, už jsem snad Tebe někdy neměla čas? Vykopla jsem Tě snad už někdy s touhle připitomělou křivdou času…..?? Tak ano, nebo ne?

Občas si říkáš: Fajn, řeknu ji, že nemám na NI čas…však co? Ona na to nepříjde.

OMYL!!

Cítím víc, než si dovedeš vůbec představit, jsem čtenář s otevřenou knihou – Tebou!
Přečtu v Tobě víc, než si dovedeš představit…tohle neumí jen tak někdo – ale u některých se to vyvinulo z pouhé nutnosti a životního zklamání…takový šestý smysl…
Život mě sráží k zemi, pokouším se vstát…
Snaží se mě zlomit….
Nevzdávám to….bojuji z posledních sil…

A Ty? Nejsi schopný ani čelit lži! Je na Tobě jak se rozhodneš!

Čas nejde vrátit zpátky…

Koho necháš nad Tebou zvítězit?

Já už mám jasno….

Nezvládneš mě zlomit…NIKDY!!