Dnešní ráno

Blik. Tak by se to dalo popsat. Každou neděli je to stejné. Probudím se, ale stále ještě jsem v polospánku. Otevřu oči, hlavou se mi mihne myšlenka a v tom samém okamžiku už spím. O hodinu později mě probudí zvuk zabouchnutých dveří, když se můj milovaný bratr probudí a potácí se do koupelny. Ještě dvacet minut ležím se zavřenýma očima. Když oči otevřu, zhluboka se nadechnu a pocítím dávno očekávanou bolest v oblasti žaludku a žeber. Každé nedělní ráno je stejné. Ono je vlastně stejné i proto, že spím až do odpoledne. Co vážně nechápu je, že tato bolest vždy přijde ze soboty na neděli, nikdy jindy. Dalších dvacet minut ležím v posteli, tentokrát koukám do stropu a doufám, že se mi oči zavřou a usnu. Nezavřou. Když konečně vylezu z postele, obleču se a koukám. Brácha si, jako obykle, čte nějaký článek na netu. Když vyjdu z pokoje, moje oči přiláká další blikající monitor. Z chodby vidím do ségřina pokoje. Popřeju všem dobré ráno a jdu se podívat co vlastně na tom monitoru svítí. Nakonec jsme se se sestrou společně dívali na fotky, ale nejlepší kousek byla ,,Báseň o nevěře o třech slokách a třech lidech." To vše a ještě víc se dá nalézt na Facebooku. Nakonec jsem to nevydržel a šel se osprchovat. Sprcha byla sice prima, ale těšil jsem se na snídani v čase oběda, která chutná skvěle, protože si ji musím připravit sám. U stolu jsme se sešli všichni tři - já, brácha a ségra. Společně jsme se nasnídali za doprovodu otevřené diskuze ve které přišlo téma i na psaní. Já osobně mám rád cizí psaní, rád čtu. Ale kdysi jsem to sám v sobě neudržel a pokusil se něco napsat také. Rychle mě to sice přešlo, ale ta myšlenka mě hlodala neustále. Dospělo to tak daleko, že jsem si pořídil zápisník, který však byl do dnešního rána absolutně prázdný. Chtěl jsem ho konečně pokřtít nějakým svým výplodem, ale nevěděl jsem čeho by se vlastně měl tento výplod týkat. Vděčně jsem přijal ségřin nápad a začal psát:

,,Dnešní ráno 7.2.2010
Blik. Tak by se to dalo popsat. Každou neděli...."