dvanáctky

ČERNÉ ZAJEBANÉ ZDI
KVĚTOVANÝ ŽLUTÝ ZÁVĚS
žel zavírá oko
nejprve první
-pak vzájemně druhé

šedé vidiny životů
co trpí, pláčí
našlehané žilky strnulosti
smekáte kůži
na mou skvělou blanku
-pošramocenou děsem

halasný tupý řev
-skvrny jako zamlada

OTČE,MATKO,SESTRO

nikdo nevyslyšen
ruce procházející jasný zářivý supermarket
trpivý obrys obludné postavy
-osudné zkoušky bez obrysů

ty postavy
nekonečné hry ječících stínu

bolest vzdadu..za stěnou úniku
lijí mraky
nahotou dolů
sykot zveličených můr
lásky-v tobě vytěsněné ven
žravý uragán očí
podělaných travičů polí
tváře silou kšticí vůlí běsní

promiň
,ale nemůžeš mi odpustit...

/haldy.haldy.haldy
hader hlínou a popelem
nasáklých a století přebývajíc
valející se pod prahem času
OKO-hluboce otevřené čiré NE
modré šlahouny skrz kus tváře
není TĚLA.../

ČTYŘHRAN
pod tenkou lepenkou
dýchá hučení v uších
poslední síly hněvu
mě trhají žalostným žadoněním
zazděné zuzlované mrtvoly
sýpající skrz moje uši

"BOŽE NE SLEPOTA NENÍ MOJE!"

žárlivý zmrd-ne,neotvírej oči
-chraň se před zavřením
"ZASRANÝ VÍTR!"
skučí hladový lev v útrobách ulic

"ža...ža...ža...!"
ŽASNU
třesoucím se hlasem