Deník_1

Je to už pár dnů, co jsem se rozhodla učinit jisté záležitosti skutečnými. Sama se cítím docela provinile, že po dobu - řekněme šest měsíců - jsem nenapsala ani řádku, přestože jsem měla času více než dost.

Již dlouho mi hlavou procházejí příběhy mých (nechci to slovo použít, ale nic výstižnějšího mě nenapadá) hrdinů. Některé pokračují jejich dalším životem a novými dobrodružstvími, po kterých už ani samotné postavy netouží; nebo upravuji již napsané, které ve svých myšlenkách zdokonaluji a vylepšuji a možná jednou i je chci i veřejně publikovat, nebo alespoň rozšířit mezi několik blízkých v tištěné a vázané úpravě.

Je až děsivé, že chuť psát a opravdu vrhat se do pokračování, mě vždy přepadá při studiu (zkrátka kdy jsem zahlcena studiem VŠ a měla bych mít na starosti spoustu jiných věcí). Tak snad nikdy nepřestanu psát ani po ukončení studia..

Přece jen mě čeká velká budoucnost v kariéře textaře pro jednoho nadšence hudby. V současnosti mu vymýšlím slova k jeho připravovanému albu.

Suma sumárum chci říct, že v blízké době je možné očekávat (možné, ne jisté - ta slova nejsou totožná) pokračování či nový příběh, či pouzii a že dokud o mě bude slyšet, tak budu 100% studovat.