NIčitelé soukromí a lidskosti

Není tomu tak dávno, co u nás proběhla sametová revoluce, a tak se lidé v československé, respektive české republice staly svobodnými, alespoň tedy oficiálně.
Počáteční nadšení rozhodně nebylo malé a zdálo se, že už se konečně vše obrací k lepšímu a že si každý z nás konečně bude moci žít podle svého uvážení, téměř nezávisle na mocenských manýrech, kterými nás častovali vládnoucí soudruzi za minulého režimu.
Postupem času se ale ukázalo, že i v kapitalizmu existuje spousta nenápadných způsobů, kterak nepřímo kontrolovat naše chování, a to ať už z jistým záměrem, či třeba jen ze zvědavosti. Za posledních pár let se některé technologie posunuly tak daleko, že dnes není žádný problém pomocí signálu mobilního telefonu lokalizovat libovolnou osobu s přesností na několik metrů, což by se v rukou nesprávného člověka mohlo stát dokonalou zbraní k naprostému zničení soukromí oběti. Rovněž tak lze jednoduše vysledovat za co lidé utrácejí. Nejen že většina obchodů má několikero kamerových zařízení pro snímání budovy, což by ještě bylo akceptovatelné z hlediska bezpečnosti, ale pakliže zaplatíme, jakožto zákazník, kartou, není sebemenší problém zjistit, za co jsme utratili své peníze a podle toho nasadit prodejní strategie.
Tohle všechno bych byl ještě ochoten přejít, ale s vývojem internetu se za posledních několik let vyvinula mračna sociálních sítí typu Facebook, apod., na kterých se po registraci staneme součástí obrovského kolosu nám podobných lidí, kteří o sobě sdělují různé věci svým přátelům. Ano, má to své výhody. Bezpochyby rychlost i spolehlivost v této komunikaci překračuje minulé možnosti už jen tím, že nám dovoluje komunikovat s několika lidmi najednou,atd..Ale horší už je fakt, že všechny poskytnuté informace jsou jednoduše zneužitelné a během několika málo kliknutí myší se mohou stát majetkem nám naprosto neznámé osoby. Fakt, že jakákoli fotografie nahraná na server facebooku se automaticky stává jejich majetkem už spoustě lidí ani nedojde, protože si nepřečtou podmínky registrace.
Tímto se pomyslná židle svobody poměrně otřásá, ať už více či méně naší vinou. Je zvláštní sledovat postupnou proměnu lidských návyků a chování za posledních pár let. Například výše zmiňovaný facebook se před pár lety jevil jako naprostá blbost a nikdo mu nevěnoval zvláštní pozornost. Dnes už je situace taková, že kdo není na facebooku, jako by ani nežil. Nesmyslnost této věty je zřejmá, nicméně to tak opravdu funguje. Začínáme čím dál tím více žít virtuálně namísto reálného života, který nám mezi tím utíká kdo ví kam. To je pro mě osobně velmi alarmující skutečnost, se kterou by se rozhodně mělo něco dělat.