Čapky mi prostě sluší

Babička mi vždycky říkávala: Nezapomeň si někde čepici, ať ti nenastydne hlava. Nevím. Nepamatuji se, jestli mi někdy nastydla (asi ano), ale rozhodně si vzpomínám, jak se vždy, když cokoliv pokrývalo mou rozkošnou hlavičku, všichni kolem mě usmívali. V mém optimistickém období jsem si tento jev vysvětloval jako zvláštní úkaz, kdy moje hučka v kombinaci s mou osobou vyzařuje pozitivní energii a lidé kolem mne jsou šťastní. Možná jsem se spletl, a moje teorie byla nesprávná. Nedávno jsem si ověřil v praxi, že pro vyvolání úsměvu na tváři nemusím mít čepici na hlavě, ale stačí jen u posluchače vyvolat představu takového obrazu. Rozhodl jsem se nezabývat se hlouběji tímto úkazem hlavně proto, že na podobném projektu už kdysi pracoval nějaký I.P.Pavlov. Taky mě zrazuje myšlenka (jistě nesprávná), že bych mohl dojít k závěru, který by veškerou pozvednutou náladu kolem mne vysvětloval úplně jinak. Třeba má pravdu ten, kdo řekl: v čepici vypadáš jako blbec