Odporování Epiklétovi

Dle mého názoru měl na mysli Epiklétos zhruba to, že pokud se nebudeme honit za něčím, čeho nemůžeme dosáhnout, a spokojíme se s tím, co nám je dáno, bude nám dobře. S tímto výrokem příliš nesouhlasím.
Kdyby se lidé spokojili s tím, co mají a co znají, nepohne se svět dopředu. Právě kvůli zvědavosti člověka se objevují nové vynálezy a informace. Kdybychom se v minulosti shodli na tom, že oheň nám stačí, nebude vynalezena žárovka a rozvod elektrické energie vůbec. Olympijské hry i jakékoli jiné soutěže by byly bezvýznamné. Podle jeho výroku jsme nespokojení, když usilujeme i o vzdělání a o vlastní vývoj. Měli bychom snad přestat? Budeme potom spokojeni? Možná ano, možná, když přestaneme chtít to, co je pro nás nemožné, nebudeme nikdy nespokojeni.
Naše touha po určitých věcech, které nemůžeme mít, v nás vyvolává starosti a špatnou náladu. A pokud někdo tyto věci má, žárlíme na něj. Chceme je taky a snažíme se toho docílit. A to je právě to pozitivum, za kterým si stojím. Člověk by se měl o něco snažit, měl by o něco usilovat, měl by se sebezdokonalovat a hledat cestu ke svým přáním. Přijde tím k ohromnému poznání a zkušenostem a bude sám sebou překvapený, co dokáže.
Dřív byly lidem vymývány mozky, aby zůstali u toho svého a dál se nepídili k pravdě. Proto byli spokojenější. A kdo z obyčejných lidí přemýšlel o tom, jestli je Slunce středem vesmíru a zda Bůh existuje? Jak vyšší moc řekla, tak to je a my s tím už nic dělat nebudeme. Když opomeneme nějaké ty revoluce a vzpoury, dav vždy věřil vyhlášené pravdě a víc nebylo třeba.
Dnes je to přesně naopak. Čím více máme, tím víc chceme. Nikomu z nás nestačí to, co má, a kdo by mi odporoval, lhal by. Každý chce mít buďto víc peněz, nebo větší úspěch ve škole, nebo mít hezčí postavu, být zdravější, být více obdivovaný, mít větší moc, podávat lepší výkony ve svých zálibách… Nikdo z nás prostě není spokojený. Dnešní svět trpí válkami, depresí, chudobou, hladem, snobstvím, přepychem, povrchností, vražděním, zlobou, žárlivostí a předháněním se. A to jenom proto, že chceme víc, než můžeme mít.
Co je vlastně dobře? Všechny tyto „nemoci“ světa nebo ráj plný úsměvů, zdraví, štěstí, lásky a radosti?
Správně není ani jedna varianta.
Chce to zdravou soutěživost a zvědavost, nic nepřehánět, a pokud nebudeme úplně sobečtí ke svému okolí, měli bychom být spokojení.