Je libo panáka, nebo sex ?

Při toulkách západočeským krajem mě v mé mysli zaujala otázka, která mě sice napadla již o mnoho let dřív, ale nikdy nebyl důvod (nebo odvaha) o této teorii mluvit ani šeptem, natož pak téměř nahlas. Přesto si vzpomínám celkem jasně, kdy mě to poprvé vrtlo hlavou. Na baru mi seděl štamgast kolem 25let (určení času vyjadřuje jeho věk, ne dobu po kterou seděl na baru.(pozn. autora)) a popíjel zvolna bavoráky. Vypadal jako ten typ kluka, který se líbí holkám a přesto se vždycky choval galantně, až plaše. Prostě slušnej, hezkej kluk, zřejmě v minulosti zraněný nějakou sukubou. Dalo se s ním bavit o všem. Během večera přišly dvě dívky, které si očividně chtěli jen v klidu podrbat o svých holčičích záležitostech. Trošku zklamaně přijaly jediná volná místa na baru. A závistivě pokukovaly po obsazených stolcích. Z časových důvodů se nebudu dlouze rozepisovat o průběhu večera. Pro vyvolání pointy stačí vědět, že:

1. Pro jednu z dívek si přišel její lehce žárlivý manžel.
2. Druhá dívka se dala do řeči s vedle sedícím pětadvacátníkem až po 20-ti minutách.
3. Na téma žárlivost, pertnerství, manželství se bavili asi 4 hodiny a po celou dobu se žádný z nich ani náznakem nedotknul otázky sexu.
4. Když mladík odešel na záchod přemohla v sobě vrozenou plachost a zavalila mě desítkou otázek týkajících se právě močícího chlapce.
5. Ještě další hodinu ve vší slušnosti konverzovali a když na sobě začala cítit mírnou opilost, omluvila se rozloučila, pohladila svou jednodenní známost po tváři a očividně zklamaná odešla sama domů.


Bohužel se nemohu pyšnit doktorátem z psychologie, ale věřte, že půlrok za barem je srovnatelný s jedním celým semestrem (minimálně). V té době jsem tedy měl za sebou asi 18 semestrů a tak mě ani trochu nepřekvapily pantomimické náznaky tlučení hlavou o bar následující asi dvě vteřiny poté, co za odcházející dívkou zaklaply dveře.


O co jednodušší by svět byl, kdyby se slušní lidé nebáli otevřeně hovořit o věcech, které se všeobecně a podle mého názoru mylně, považují za neslušné. Proč se občas odvážíme pozvat cizí dívku na drink a nedokážeme říct "Chci tě, případně chci Vás" Při zavedení takových pravidel a odbourání jakýchsi mylných předsudků by měla dívka přece stejné možnosti, jako při nabídce panáka. Vždycky může říct: "s cizími nepiji", "Děkuji, jste velmi laskav, ale už jsem dnes měla dva" nebo "Proč jen jednoho?"


PS: Tímto článkem bych chtěl poděkovat dívce, která dokázala překonat tyto hranice a pomocí pár písmenek mě donutila brát schody po třech.