Cela

Sedím na dřevěný lavičce v cele.

Jen já, mříže,taková zašlá hnusná dlažba a lavička na který se už určitě válelo nezpočet zbitejch a zeblitejch bezdomovců, zlodějů a lidí jako sem já... Prostě grázlů. Právě mi strážci zákona šacujou komplet všechny věci... Divim se že neřekli nic na zapomenutý psáňo co jsem měl v peněžence už tak půl roku.. Dokonce i skéro co u mě museli najít, tak mi nechali... Státní policajti nejsou tak zlí.. Přišel jsem tam zmlácenej od měšťáků a dokonce se i starali (což jsem vážně nečekal...) co se mi stalo. Tak jsem jim vysvětlil že takhle hezky mě upravili kolegové z Městskýho oddílu. Tak si to nafotili, sepsali se mnou výpověď a postarali se o to, abych tam nemusel bejt přes noc. Prostě normální férový kluci, ikdyž mají uniformu a rozhodně umějí bejt pořádný svině..

Jak jsem tam tak seděl v tý cele celejch 8 hodin tak mi hodně věcí došlo. Třeba to, že ve vězení bych to pravděpodobně psychycky nevydržel...Že když je takhle člověk úplně sám, tak mu to v tý palici začne šrotit..a začne se obviňovat a uvědomovat si spoustu chyb.. Je to nepopsatelně úžasnej pocit když člověk tam odsuď pak vyleze ven... ta svoboda... To že má člověk tu moc si jít kam chce... Bez klepet a dvouma typama v uniformě co tě doprovází na každým kroku... Rozhodl jsem se že už se to nesmí opakovat... Chci si dát svůj život dohromady, přestat tolik chlastat a tak...

a dělat jiný průsery...

Je to těžký, ale věřim že když budu fakt chtít, tak to půjde... Snad..