Nula nejde dělit...

Snědá dívka stojící na pavlači velmi elegantně krouží svým pohledným pasem, copak jí to tam poskakuje? Obruč, kruh, zajímavá to zábava. Až hlava se z toho točí, kolem dokola... Nula, nic, prázdno... Nula, číslo, které si s nikým nehraje...
Když řeknu o někom, že je nula, myslím tím, že je to člověk přinejmenším lehce slabomyslný či pomatený, ale proč? Nula je magické a silné číslo. Celičký svůj život počítáme v našich peněženkách jenom nuly, to oni určují náš životní standard, spokojenost a pohodlí. Šest nul je symbolem bohatství, moci, a co nul dvanáct? Co se vám vybaví? Ohromný majetek, veliké nafouknuté břicho, zadlužená státní pokladna... Nula tu vládne, pozor na ni, na holku. Tu neoblafnete milým úsměvem či něžnými slovy, ona je svá, neoblomná, nemazlící se s ničím a s nikým.
Dvanáct nul mínus dvanáct nul je zase jenom jedna nula, která symbolizuje nic, chudinu, prázdnou kapsu... Deset chudáků má také deset nul? Proč tedy nejsou bohatí? Nula od nuly pojde, blbé to sousloví...
Kdo má čistou nulu, nemusí se dělit, nulu totiž nikdo za žádnou cenu nerozkrájí, ani za cenu zlata... Nic je prostě nic a menší nebo poloviční nic neexistuje. Z nuly půlkruh neuděláte... Kde nic není tam ani berňák nemůže, není majitel nuly přece jenom šťastný člověk? Jaký jiný může být? Kdo nic neplatí, nic nedává, nic nemá, má srdce, je šťastný...
Za deset nul si člověk koupí cokoliv, blbost, lásku či přátelství nikoliv... Koupíme si něco za jednu nulu? Děvku rozhodně ne, ale lásku? Tu přeci počet obručí nezajímá, tu zajímá střed...
Snědá dívka přenádherně kroutila trupem, obruč se jen točila jako prstenec Saturnu... Krásná to nula, přímo nulička... Vlasy krásně poletují... Jedna nula plus druhá nula se nerovná nula, ale dvě nuly, už je silnější, odolnější, mocnější, ale přesto nic a prázdno...