v proudu času

Jen se nechat unášet proudem času...bezstarostně se pohupovat na hodinové ručičce a myslet jen na to, abych z ní nespadla.
Když se posune z jedné hodiny na druhou a mě přestane bavit její pomalé tempo, šup rovnou na vteřinovku, ale musím si dát pozor, aby se pode mnou nezlomila. Budu s ní těkat rychlostí času, ťik ťak.....
Ťik ťak už nebudu jen slyšet, ale budu i jeho součástí jako tělo přilepené na vteřinovce a ztracené v čase. Kdo mě pak najde? Tady po mně snad nikdo pátrat nebude. Hlavně ať se nezastaví hodiny. To by mě zase pak našli až by rovnali čas...